„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

James

„Proč mi začalo být divně, když mě oslovila "Blacku" místo "Siriusi"?" zeptal se Sirius, když Lex odešla. Oproti předešlému večeru na něj byla nepříjemná. Jako jo, dělala si z něj srandu, ale kdy ne? Byla to jedna z věcí, které z nich dělaly dokonalý pár.

„Co jsi říkal?" zeptala se Lottie překvapeně.

„Ptal jsem se, proč mi začalo být divně, když-."

„Jo, já jsem slyšela. Jen jsem chtěla vědět, že se mi to opravdu nezdálo," přerušila ho Lottie.

„Nezdálo a víš, co se určitě nezdálo mně?"

„Co?"

„Byla na mě nepříjemná. Jako opravdu nepříjemná. Ne jako včera."

„Asi se jen špatně vyspala," snažila se být Lottie pozitivní, ale všichni jsme věděli, že to nebylo jen spaním.

„Lottie," řekla Lily, „všichni víme, že se většinou snažíš být hrozně pozitivní, ale teď všichni víme, kde je pravda. Jen to moc nechápu."

„To my taky ne, Lily. Chovala se vážně divně," usmál jsem se smutně.

„Abych řekl pravdu," ozval se Náměsíčník, „já vím, proč se tak chovala."

„Vážně?" zeptala se Jess překvapeně.

„Jo. V noci jsme se potkali ve společence. Docela dlouho jsme si o tom povídali."

„A?" zeptal se Peter.

„Jde o to, že se bála, že se zhroutí, tak se rozhodla chovat se, jako by se těch několik měsíců vůbec nestalo. A taky říkala, že když Siriusovi nepomohlo vyznání lásky, třeba zabere strach, že o ni přijde," povzdechl si Náměsíčník.

„Ale to je hrozně riskantní," namítla Jess.

„To jsem říkal taky, ale nechce to slyšet. Už se rozhodla. Musíme to respektovat."

„Promluvím s ní," řekl jsem rozhodně, „musím ji přemluvit, aby to nedělala. Je tam až moc velký riziko toho, že se něco podělá."

„Nemá to cenu, Jamesi," zakroutila Lottie hlavou, „pokud už se rozhodla, nerozmluvíš jí to ani ty. A navíc. Není to tak špatný nápad. Strach toho dokáže hodně."

„To snad nemyslíš vážně!" vyjekl jsem tak, že se na nás pár lidí podívalo.

„Představ si, že myslím."

„Ale to přece. Lily, řekni jí něco," otočil jsem se na zrzku vedle mě.

„Promiň, Jimmy, ale v tomhle souhlasím s Lottie. Už teď bylo Siriusovi líto, když ho oslovila příjmením," řekla Lily opatrně.

„Vidíš? Říkala jsem to," ušklíbla se Lottie. Někdy dokáže být fakt otravná.

„Jako vážně?" zeptal jsem se nevěřícně. Nechápal jsem, jak si můžou myslet, že je to dobrý nápad. Vždyť to toho mohlo tolik zkomplikovat a mohli se ještě víc vzdálit.

„Jo. Pochop to, Jamesi. Pusa nepomohla. Nemůžeš si být jistý, že nepomůže ani tohle. Je to riskantní, to ano, ale někdy člověk prostě riskovat musí."

„To ano, ale stojí Siriusova paměť za ten risk?" namítla Jess.

„Děkuju. Konečně někdo, kdo chápe moje obavy," usmál jsem se na ni, „co si o tom myslíš ty, Náměsíčníku?"

„Ze začátku jsem byl proti a stále se mi to úplně nelíbí, ale chápu, proč to chce vyzkoušet. A je jedno, jak moc se kvůli tomu budete vy hádat. Je to její boj. Ne náš. Jak Brumbál říkal. To ona je jediná, kdo Siriusovi dokáže pomoct. A je na ní, jak se s tím popere. Může se to zdát jako hloupost, ale-," zasekl se uprostřed věty.

„Siriusku," ozvalo se za mnou. Proč mu říká "Siriusku" merline? „Půjdeš se mnou ještě na chvíli ven z Velké síně? Pak se uvidíme až u oběda."

„Teď neotravuj. Řešíme tu něco důležitého," odpověděl Emily Náměsíčník místo Tichošlápka.

„Tebe se nikdo na nic neptal, Lupine," protočila Emily očima, „jdeš, Siriusi?"

„Tichošlápku, prosím. Myslíš, že bychom ti v tomhle lhali? Sám jsi teď řekl, že je ti líto, že ti Lex, pro tebe Hope, řekla příjmením," šeptl jsem Siriusovi.

„Ale vždyť mě tady stejně nepotřebujete," namítl, „ani se k tomu nevyjadřuju."

„To sice moc ne, ale když něco jednou za sto let řekneš, je to v tuto chvíli důležité," pokrčil jsem rameny, „většinou," dodal jsem rychle.

„Tak?" připomněla se Emily. Jak já tu holku nesnáším.

„Promiň. Teď tu vážně řešíme něco důležitého," usmál se na ni Sirius omluvně, „uvidíme se odpoledne, jo?"

„Fajn," řekla naštvaně a odešla.

„Dořekneš to, Reme?" zeptala se Jess.

„Jo jasně. Chtěl jsem říct, že se to může zdát jako hloupost, ale ona ví, co dělá. A my zase víme, že ona se nikdy nevzdá. A že to dokáže. Tak co takhle zkusit jí věřit a podporovat ji?"

„Asi máš pravdu," přiznali jsme s Jess nakonec.

„Tak vidíte," usmál se Náměsíčník a otočil se na Tichošlápka, „a nevím, jestli to potřebuješ slyšet tisíckrát, ale miluješ ji. Proto ti je divně, když ti řekne příjmením."

„Nemyslím si, že mi lžete, ale taky si nemyslím, že ji miluju," jel si Sirius svoje. Jen jsem se na něj podíval pohledem "tak jsi debil?" a radši jsem se nevyjadřoval.

„Měli bychom jít. Za chvíli budou začínat lektvary," prolomila Jess ticho, které nastalo po Siriusově prohlášení. Jen jsme všichni přikývli a rozešli jsme se do sklepení.

Tentokrát jsem to stihla guys😂no fakt. Poslední kapitola vyšla v neděli. Myslím, že si zasloužím potlesk👏😂

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča