„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

Sirius

Byl pátek ráno a já se probudil vedle Hope. Od soboty jsme zase chodili každý večer na astronomku a ona tam už podruhé usnula. Nevadilo mi to, právě naopak. Byl jsem rád, že ji mám u sebe. Celou tu dobu mi hrozně chyběla. Neuměl jsem si představit, co bych dělal, kdyby mi neodpustila. Jasně, byli jsme jen kamarádi, ale bylo to lepší, než se pořád hádat. Miloval jsem ji a doufal jsem, že bychom někdy mohli být něco víc. Byla krásná, chytrá, milá. Byla dokonalá ve všech ohledech. Zamiloval jsem se do jejích předností i do jejích chyb. To všechno ji dělalo tak úžasnou a dokonalou. Dostal jsem se do bodu, kdy nebylo cesty zpět. Byl jsem v tom až po uši a bylo mi to jedno. Láska k ní mi pomohla stát se tím člověkem, kterým jsem býval. Nehodlal jsem to podruhé pokazit. Miloval jsem ji tak moc a neuměl jsem si představit, že by si někoho našla. Chtěl jsem, aby byla šťastná se mnou. Ale jak by mě mohla po tom všem milovat, že?

Z přemýšlení mě vytrhl až hlas dívky, o které jsem celou tu dobu přemýšlel.

„Dobré ráno," usmála se na mě.

„Dobré," oplatil jsem jí úsměv.

„Jsi vzhůru dlouho?"

„Ne, vzbudil jsem se před chvílí. Ještě je dost brzo."

„To je sice možné, ale stejně budu muset za chvíli jít za holkama," usmála se, otočila se na bok a jednu ruku si dala pod hlavu, takže jsme leželi naproti sobě, ve stejné poloze. 

„Já vím, ale ještě chvíli tady zůstat můžeš."

„To ano," řekla a věnovala mi jeden z jejích nádherných úsměvů.

Povídali jsme si ještě asi půl hodiny, než se vzbudili kluci a Hope šla do pokoje za holkama.

„Takže," začal Dvanácterák. Byli jsme už na cestě na snídani, tak jsem myslel, že to třeba nechá být.

„Ano?" zeptal jsem se.

„Jak to mezi sebou máte?" bylo mi jasné, na co se zeptá.

„Jsme kamarádi. Jako dřív."

„Kamarádi, kteří spolu tráví každý večer na astronomce s romantickým výhledem a pak spí v objetí v jedné posteli," ušklíbl se James.

„Na astronomku jsme chodili i tehdy a spala u nás, protože usla. Nemohl jsem ji tam nechat a gauč ve společence taky není zrovna pohodlný."

„Ale notak, Siriusi," připojil se k Dvanácterákovi Náměsíčník, „vypadáte jako pár, chováte se jako pár-."

„To není pravda Reme. Víš, že ji miluju, ale ona by mě milovat prostě nemohla. Po tom všem ne."

„A proč myslíš, že se s tebou baví? Nenapadlo tě, že je to právě proto, že tě miluje?"

„Říkáš hlouposti Jamesi," zamračil jsem se na svého brýlatého nejlepšího kamaráda.

„Ale co když je to pravda?" protestoval James.

„Prostě to nech být," odsekl jsem, ale to už jsme vcházeli do Velké síně.

„Ahoj," pozdravili jsme, když jsme si sedali k holkám.

„Ahoj." Celou dobu jsme vedli příjemnou konverzaci. Od chvíle, kdy jsme se s Hope usmířili, jsme byli jedna velká parta.

„Kluci?" ozvala se Hope, když nastalo ticho.

„Ano?" zeptal jsem se.

„Mohli bychom se večer sejít dřív? Chci s váma ještě něco probrat."

„Jo jasně," řekl Náměsíčník.

Po snídani jsme se vydali do skleníků na bylinkářství. Každý jsme před sebou měli rostlinu, která se podle Rema, Lily a Hope jmenovala Lechtavka nebezpečná.

„Tak, kdo mi řekne, co před sebou máte za rostlinu?" zeptala se profesorka Prýtová, když jsme byli ve skleníku všichni. Zvedlo se pár ruk a profesorka Prýtová vyvolala Lily.

„Lechtavka nebezpečná je zahradní rostlina, kterou si kouzelníci věší v koupelně na strop. Dělají to z toho důvodu, že rostlina produkuje voňavou šťávu. Jakmile si kouzelník chce umýt hlavu, jednoduše to za něj udělá tato rostlina. Má dlouhá chapadla, kterými kouzelníkovi umývá hlavu a zároveň vstřikuje voňavou šťávu. Někdy ale začne kouzelníka škrtit, takže se kouzelník musí bránit, jinak je ale neškodná."

„Výborně slečno Evansová," pochválila Prýtová Lily, „deset bodů pro nebelvír. Dnes bude vaším úkolem přesadit tyto rostliny do větších květináčů. Není to nic těžkého. Tak se dejte do toho."

Po bylinkářství jsme měli formule, ve kterých jsme si opakovali kouzla Reducio (způsobuje zmenšení předmětu) a Engorgio (způsobuje zvětšení předmětu). Po formulích jsme se vydali na lektvary.

„Dnes si připravíme Hvězdicový travní balzám," oznámil Křiklan, když vešel do třídy, „kdo ví, k čemu tento lektvar slouží?" zeptal se a ruka Hope vylétla do vzduchu.

„Ano slečno Whitová," oslovil ji Křiklan.

„Hvězdicový travní balzám je účinná hojivá emulze, která dokáže vyléčit úplně vše. I kdyby vás od smrti dělil vlásek, měli byste mor, rakovinu, chřipku, či jakoukoli jinou nemoc, tento lektvar vás vyléčí. Dělá se z trávy nasbírané o půlnoci za svitu hvězd, larev hvězdic, kůry z ruje vlasaté, které je více než pět let a jedné slzy dospělého fénixe."

„Přesně tak," usmál se Křiklan, „dvacet bodů pro Nebelvír. A teď si nalistujte v učebnici stranu 92 a dejte se do práce."

„Nakrájej tu trávu, já mezitím smíchám sladkou vodu a rozmačkané larvy hvězdice," nařídila mi Hope a já udělal, co chtěla, „teď tam přidej tu trávu," když jsem tak učinil, lektvar nabyl tmavě zelenou barvu.

„Já tam teď přidám slzu fénixe a ty tam potom dáš rozcupovanou kůru z ruje vlasaté."

Když jsme tam měli všechno, Hope světle zelený lektvar zamíchala a už jsme jen čekali, co na to řekne Křiklan.

„Perfektní. Přesně takhle to má vypadat. Připisuji Nebelvíru dalších deset bodů za váš dokonalý lektvar. A teď už můžete všichni jít na oběd," řekl Křiklan, když se podíval na náš lektvar.

Na obědě jsme si zase povídali a po něm už nás čekala jen dvouhodinovka OPČM se Zmijozelem, na kterou s náma Jess s Lottiea Peter nešli.

„Takže," vešel do třídy profesor Cooper, „jelikož je tohle svým způsobem dobrovolná dvouhodinovka obrany, není vás tu tolik, takže si můžeme udělat souboje. Teď vás rozdělím do dvojic Nebelvír-Zmijozel," začal nás rozdělovat, ale já vnímal jen u jmen, které patřily někomu z mých přátel.

„Whitová-Blacková," tohle oznámení mě moc nepotěšilo. Bylo jasné, že Bella nebude hrát podle pravidel.

„Potter-Snape," James schytal Srabuse. Věděl jsem, že to nebude mít zas tak těžký.

„Evansová-Parkinsonová."

„Lupin-Mulciber."

„Black-Malfoy," taky jsem neschytal zrovna někoho, komu by slovo pravidla něco říkalo."

„Teď se rozestavte naproti sobě. Nejsou povolena kouzla, kterýma byste někomu mohli ublížit a už vůbec ne kletby, které se nepromíjí. A teď začněte."

„Expelliarmus," vykřikla Hope. Ona s Bellatrix byly poslední bojující dvojice. Nad Malfoyem jsem vyhrál, stejně jako Dvanácterák nad Srabusem, Náměsíčník nad Mulciberem a Lily nad Parkinsonovou.

„Sectumsempra," vyslala kouzlo Bella a Hpoe se mu naštěstí vyhla. Bella používala už od začátku kletby, které by Hope mohly ublížit.

„Rictusempra," vyslala Hope lechtací kouzlo, kterému se Bellatrix opět vyhla.

„Cruciatus," vyřkla Bella. V tu chvíli se mi zatmělo před očima. Kdyby to Hope zasáhlo, asi bych to nezvládnul. Hope se naštěstí stihla na poslední chvíli vyhnout, což Bellu rozhodilo a Hope díky tomu dostala chvíli času.

„Revertis forte," vykřikla Hope a Bella odletěla na druhou stranu místnosti. Pak Hope vyslala neverbální "expelliarmus" a Bella skončila bez hůlky.

„Skvěle. Takhle má vypadat kouzelnický souboj, ale přesto musím Zmijozelu odebrat dvacet bodů za vaše nevhodná kouzla slečno Blacková. Obzvlášť to poslední mě poněkud znepokojilo. A teď můžete jít."

Po hodině jsme šli s klukama dochystat pár věcí na večer a přemýšleli jsme, o čem s náma může chtít Hope mluvit.