„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

Alex

„Kdo jste?" zeptala jsem se zmateně. Stálo kolem mě sedm lidí, které jsem neznala. Tři holky a čtyři kluci. Jejich tváře mi byly povědomé. Byl tam malý obtloustlý kluk se světlými vlasy, vedle něj stál vyšší kluk s medově hnědými vlasy a jizvičkami na obličeji, za ruku ho držela menší brunetka, vedle které stále se starostlivým pohledem stejně vysoká blondýnka, pak tam byl vysoký kluk s tmavými vlasy, který držel za ruku zrzku stojící vedle něj a zamilovaně se na ni koukal. Nejvíc mě ale zaujal kluk, který stál nejblíž. Měl delší tmavé vlasy a pod bouřkovýma očima měl obrovské kruhy. Byl pohublý, takže jeho jindy bez pochyby perfektní vzhled teď byl příšerný. Vypadali šťastně, ale ve chvíli, kdy jsem promluvila, jim úsměvy z tváří spadly a ta zrzka chytila za ruku toho pohublého kluka. Ten se na ni jen děkovně pousmál a podíval se zase na mě.

„A kde to jsem?" zeptala jsem se na další věc a začala jsem se kolem sebe rozhlížet. Nevěděla jsem, kde to jsem a co se stalo.

„T-ty si nás nepamatuješ?" zakoktal se ten pohublý kluk.

„Kdybych věděla, kdo jsi, neptala bych se tě," protočila jsem očima.

„Myslím-myslím, že bychom měli zavolat madam Pomfreyovou," řekla zrzka. To jméno mi bylo povědomé, stejně jako tváře lidí, stojících okolo mě.

„Zajdu tam, Lily," usmál se na-očividně-Lily zamilovaně kluk vedle ní. Ta jen přikývla a více stiskla ruku tomu druhému klukovi.

„Děkuju, Jamesi."

„Konečně jste se probrala, slečno Whitová," ozvalo se a následně jsem uviděla Jamese s-asi-madam Pomfreyovou, „už jsme o vás měli strach. A pan Black na tom byl obzvlášť špatně," řekla a já se na ni nechápavě podívala. Jméno Black mi něco říkalo, ale neměla jsem nejmenší tušení, kdo to je.

„Sirius Black," vysvětlila Lily, když si všimla mého nechápavého pohledu a ukázala na kluka, kterého držela za ruku.

„Tohle vypijte," řekla madam Pomfreyová a strčila mi do ruky nějaký lektvar.

„Tak mládeži, slečnu Whitovou si tady do zítra ještě nechám, ale potom bude muset najet na normální režim. Mělo by jí to pomoct, vzpomenout si. Vy tady teď můžete zůstat, říct jí kdo jste a vysvětlit jí, co se stalo. Jen jí prosím neříkejte nic, co se netýká události, kvůli které se sem dostala a vašich vztahů k ní. Na to by si měla vzpomenout sama," řekla madam Pomfreyová po tom, co do mě nalila několik lektvarů, „a slečno Evansová, vím, že vám slečna Whitová říká všechno, ale neříkejte jí prosím ani co k některým lidem cítí," podívala se na Lily. Ta se první zatvářila překvapeně a potom s lehkým úsměvem přikývla.

„Takže," začala Lily, když se nikdo neměl k tomu, něco říct, „asi bychom ti měli všechno vysvětlit, ale první nás představím. Já jsem Lily Evansová, tohle Sirius Black a James Potter, jak už jsi slyšela, tohle," ukázala na blondýnku, „je Jessica Carsonová, Charlotte Smithová," brunetka, „Remus Lupin," kluk s jizvičkama, „a Peter Pettigrew," obtloustlý kluk vedle, „svoje jméno si pamatuješ?"

„Jo. Alex Hope Whitová. Sebe si pamatuju," přikývla jsem, „odkud mě znáte a co se stalo?"

„Jsme přátelé. Máme fajn partu. Známe se od prvního ročníku. Já, ty, Lottie a Jess jsme spolu na pokoji. Jamese, Siriuse, Rema a Peter zná celá škola. Seděla jsi s nima v kupé na první cestě do Bradavic. A co se stalo. No. Tři týdny zpátky jste byli s rukama v Zapovězeném lese a tebe kousl had. Spadla jsi a uhodila ses do hlavy. Proto si nás nepamatuješ," vysvětlila a já jsem zavřela oči. Bradavice, madam Pomfreyová, ošetřovna, Brumbál, rodiče, McGonagallová, všechny kouzla, které jsem se kdy naučila. To všechno jsem si pamatovala, ale lidi, kteří stáli přede mnou, jsem si nemohla vybavit.

„Pamatuju si spoustu věcí," otevřela jsem oči, „jen vás ne," sklopila jsem hlavu. Bylo mi příšerně.

„To je v pořádku," pousmál se na mě Sirius, „nemůžeš za to."

„Já jen, co když-co když si nevzpomenu?" podívala jsem se na ně a po tváři mi stekla slza. Chtěla jsem ji setřít, ale Sirius, který už chvíli seděl u mě, byl rychlejší.

„Neboj, za pár dní už budeš všechno vědět," usmál se na mě povzbudivě.

„Panebože," vyjekla Lily najednou.

„Stalo se něco?" zeptal se James.

„Jsem příšerná kamarádka," vydechla Lily, „a ty taky," podívala se na Lottie a ta se zatvářila nechápavě, „dneska je prvního."

„Promiň Jess," podívaly se na blondýnku, „měly jsme takový strach, až jsme na tebe zapomněly."

„To je v pohodě, holky. Vážně dneska nemám náladu nic slavit," uchechtla se Jess.

„Propásli jsme něco?" vložili se do toho kluci.

„Jess má narozeniny," vysvětlila Lily a já se na ně nechápavě podívala.

„Neříkali jste, že jsme nejlepší přátelé?" zeptala jsem se, „jedna velká parta?"

„Vždyť jo," řekl James jakoby nic.

„Tak jak to, že nevíte, kdy má narozeniny?" zvedla jsem obočí.

„Nebavíme se zas tak dlouho." Tak teď jsem v tom měla ještě větší zmatek.

„Teď ti to nemůžeme vysvětlit, ale neboj, za pár dní si na všechno vzpomeneš," usmála se na mě Lily povzbudivě.

Osmnáctá kapitola je na světě. Sice kratší, ale snad to moc nevadí. Chci vám moc poděkovat za všechny přečtení komenty a votes. Vždycky mi to zvedne náladu. Takže moc děkuju všem, co tuhle blbost čtou, protože přece jenom to je moje první fanfikce, takže není úplně top strop, ale další snad bude lepší. Love you all❤️Barča