„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"

Alex

Byla sobota ráno a já stála na astronomce a koukala jsem se, na vycházející Slunce. Ty dva týdny uběhly hrozně rychle, a jak říkala madam Pomfreyová, na všechny jsem si do pár dnů vzpomněla. Na všechny, kromě Siriuse. Věděla jsem, že jsme spolu asi měli zvláštní vztah, ale nemohla jsem si vzpomenout kdo to je a co je na něm tak zvláštního. Přes to, mě k němu něco táhlo. Neuměla jsem to vysvětlit. Ani sama sobě. Vždycky když jsem ho viděla, rozbušilo se mi srdce a musela jsem se usmát a v jeho očích jsem se přímo topila. Bylo to zvláštní. Ten pocit jsem neznala, ale zároveň mi byl šíleně známý. Nevěděla jsem, co to je, ani jaký jsme spolu měli vztah. Nic z toho jsem si nepamatovala. První setkání, zážitky. Prostě nic. Lily mi pořád říkala, že to bude dobrý. Že si vzpomenu. Ale já jsem se prostě cítila příšerně. Jasně, bylo to jen pět dní od toho, co jsem se probrala, ale to vědomí, že na všechny ostatní jsem si vzpomněla a na člověka, který se o mě staral nejvíc, ne. A jak to bral Sirius? Dělal, že to neřeší. Že to zvládá v pohodě. Ale když se člověk podíval do jeho bouřkových očí, viděl tam všechnu tu bolest. Přes to, že ho to bolelo, tam byl pro mě a já jsem si toho neskutečně moc vážila. Byl na mě moc milý a pořád mě uklidňoval, že to nevadí, že jsem se bouchla do hlavy, a že to chápe. Byl na mě moc milý a pořád se usmíval. Vypadal už mnohem líp, než když jsem ho v pondělí viděla na ošetřovně. A abych nezapomněla, měli jsme spolu jít na Vánoční ples. Zeptal se mě hned, když jsme se o tom dozvěděli.

„Taky jsi nemohla spát?" ozvalo se za mnou a já jsem leknutím nadskočila.

„Probudila jsem se a už jsem nemohla usnout, tak jsem šla tady," odpověděla jsem, aniž bych se otočila. Poznala jsem ho podle hlasu. Věděla jsem moc dobře, kdo to je.

„Zase tady trávíš hrozně moc času," konstatoval a stoupnul si vedle mě.

„No jo no. Nemůžu si pomoct," uchechtla jsem se, „je to tady uklidňující," dodala jsem po chvíli.

„To ano."

„Někdy si říkám, co by bylo, kdybych skočila," vydechla jsem po chvíli a podívala jsem se na něj.

„Sirius by si musel zahrát na hrdinu," uchechtl se, ale po chvíli zvážněl, „nevím, co by s ním bylo, kdyby se ti něco stalo. Ty tři týdny," odmlčel se, „byl jako tělo bez duše. Skoro nejedl, nespal, nekomunikoval. Vážně se trápil. Neskutečně moc. A trápí se i teď. I když se tváří, jakože je v pořádku, neskutečně moc ho mrzí, že si ho nepamatuješ."

„Myslíš si, že to nevím, Jimmy? Myslíš si, že to nevidím? Stačí se mu podívat do očí. Ty ti řeknou všechno. Trápí mě to. Tak strašně moc bych si na něj chtěla vzpomenout. A to vědomí, že tím, že si ho nepamatuju, ubližuju i jemu je příšerné. Jsem neskutečně špatná kamarádka," sklopila jsem pohled k zemi.

„Tohle neříkej Lex. Ty za to přece nemůžeš. Není to tvoje vina."

„Tak proč se cítím tak strašně provinile?" zeptala jsem se, ale odpověď jsem nečekala. James mi ji však stejně dal.

„Protože jsi to ty. Vždycky děláš pro ostatní první, poslední, ale když se pak tobě stane něco takového, stejně si to budeš vždycky vyčítat. Vždyť, i když-," zarazil se.

„I když co?" zeptala jsem se.

„Promiň, ale kvůli tomu, že bys neměla vědět, co se stalo, ti to nemůžu říct," podíval se na mě omluvně.

„To je dobrý," usmála jsem se na něj chápavě, „chápu to."

Povídali jsme si ještě asi hodinu, než jsme vyrazili na snídani, kde jsme se potkali s ostatníma.

„Takže," podívala se na mě Lily, „půjdeme si dneska teda koupit šaty na ten Vánoční ples? Je to už za týden."

„Jo jasně," usmála jsem se na ni, „půjdeme už po snídani?" zeptala jsem se.

„Po snídani bychom mohly zajít jen my dvě, pak si někam zajít na oběd a potom se potkat i s Jess a Lottie a vybrat šaty. S rukama se potom potkáme, až budeme mít nakoupeno. Co říkáš?"

„Jo. To zní dobře."

S Lily jsme byly v několika obchodech. Jako poslední byly U Džina v láhvi pro nové brky a pergameny a v Medovém ráji. Celé dopoledne jsme si skvěle užily a na oběd jsme byly U Tří košťat. (Kde jinde taky, že jo.)

„Sluší vám to spolu," řekla jsem, když jsme začaly mluvit o Jamesovi. Už jsme byly na cestě na sraz s holkama.

„Jo," usmála se, „jsem s ním šťastná."

„Věděla jsem, že spolu nakonec skončíte. K nikomu jinému se nehodíš. A on taky ne."

„To sice jo, ale vážně jsem ho nenáviděla. Nikdy by mě nenapadlo, že s ním na to rande fakt půjdu," zasmála se a já s ní.

„Věděla jsem, že poznáš i jeho dobrou stránku. Bylo mi ho líto. Vážně ho to vždycky mrzelo, ale chápala jsem i tebe. S váma dvěma se bavit, když jste se každý den několikrát pohádali byl porod, fakt že jo," uchechtla jsem se.

„A podívej se na nás teď. Jsme šťastní a já ho miluju," řekla Lily a mně to v tu chvíli došlo.

„Miluju," vydechla jsem, „Merline Lily! Děkuju! Nevím, co bych si bez tebe počala," objala jsem ji a ona vyjekla.

„Sakra Lex! Co se proboha stalo?"

Kapitola číslo devatenáct. Co myslíte, vzpomene si Lex na Siriuse nebo jde o něco jiného? Děkuju za všechno. Love you all❤️Barča