Uslyšela jsem ťukání na okno, tak jsem se otočila. Za oknem byla Siriusova sova s růží v zobáku. Jen jsem se usmála a přešla jsem k oknu. Modrou růži se vzkazem mi posílal skoro každý den a mně to vždy zvedlo náladu. Jen minulé ráno mi poslal rovnou celou kytici. Bylo to krásné gesto a já jsem byla šťastná. Celý den se mi dařilo nemyslet na Emily. Byla jsem šťastná a uvolněná. Jen Sirius vypadal, že ho to hodně trápí. Neřekl mi to, ale poznala jsem to na něm a chtěla jsem si s ním o tom promluvit. Nechápala jsem to. Ještě večer mě uklidňoval, že všechno bude dobré.
„To je tak krásné," vytrhla mě Lottie z myšlenek, „vždyť on ti růži posílá skoro každý den. A ještě k tomu modrou. Zajímalo by mě, kde je pořád bere."
„To mě taky," pousmála jsem se a dala jsem růži do vázy
„Za chvíli si budeš moct otevřít květinářství," uchechtla se Jess a já jsem se zasmála.
„Nesmějte se tomu," zakroutila Lily hlavou, „za chvíli už to vážně nebudeš mít kam dávat."
„Musím jít," oznámila jsem jim a zvedla jsem se z postele.
„Kam?" zeptala se Lottie.
„Musím mluvit se Siriusem a jelikož jeho sova už doletěla, za chvíli by tady měl být. Počkám na něj ve společence nebo u kluků," vysvětlila jsem s pokrčením ramen a vyšla jsem z pokoje.
Nechtěla jsem ve společence sedět sama, takže když jsem tam nenašla nikoho, koho bych znala a bavila se s ním, zamířila jsem do pokoje Pobertů.
„Ahoj," pozdravila jsem Jamese, když mi otevřel.
„Ahoj, co potřebuješ?"zeptal se a pustil mě dovnitř.
„Potřebuju mluvit se Siriusem, tak jsem si řekla, že tady na něj počkám," povzdechla jsem si.
„Stalo se něco?" zeptal se starostlivě Remus.
„Nic. Jen že dneska vypadal, že se bojí. Jako Emily a tak. Chci s ním o to mluvit. Přijde mi to zvláštní. Vím, že ho to trápí, ale včera říkal, že to zvládneme, tak jsem myslela, že už to bude lepší."
„To mě mrzí," objal mě James, „ale bude to dobré, uvidíš."
„James má pravdu. Vy to zvládnete. A my jsme tady taky," přidal se Remus a mně až v tu chvíli došlo, že tam nechybí jen Sirius, ale i Peter.
„Kde je Peter?" zeptala jsem se.
„Měl hlad, tak šel do kuchyně," zasmál se James.
S klukama jsme si povídali už hodinu a Sirius pořád nikde. Bylo to zvláštní. Nikdy mu to tak dlouho netrvalo.
„Nenapadá vás, kde by mohl být?" zeptala jsem se a postavila jsem se.
„Nemám nejmenší tušení. Říkal, že bude hned zpátky," zakroutil hlavou James a Remus přikývl.
„Fajn. Tak co kdybych zašla pro holky? Alespoň tady budeme všichni," navrhla jsem.
„Jo jasně. To zní fajn," usmál se na mě Remus.
Sirius se objevil až o další hodinu později. Za tu dobu jsme si několikrát stihli zahrát Řachavého Petra a dokonce už byl v pokoji i Peter.
„Kde jsi byl? Čekáme na tebe už dvě hodiny," vyčetla jsem mu a on mě probodl pohledem. Ale ne tak, jak to dělal vždycky. V jeho očích nebyla ta láska ty jiskřičky štěstí. Místo toho tam byla zloba a nenávist. Nevěděla jsem, co se stalo. Nechápala jsem, kde se to vněm bere. Ještě po obědě mi říkal, jak mě miluje a najednou se v něm vzalo tolik nenávisti?
„Byl jsem s Emily," pokrčil nakonec rameny. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou. Doslova. To si ze mě dělá srandu? Problesklo mi hlavou.
„Děláš-děláš si srandu?" zeptala jsem se, když jsem se alespoň trochu vzpamatovala. Ostatní na něj pořád koukali jako na zjevení.
„Měl bych?" zeptal se s arogantním úšklebkem.
„Ano. Ano měl by sis dělat pouze srandu. Nebo vlastně neměl, protože to není vtipné. Včera jsi říkal, že spolu zvládneme všechno. Že se bojíš, že mi něco udělá, ale že jsme na všechno spolu. Včera ses mi omlouval za ten stupidní vtip, že si zajdeš k Emily pro pusu a teď říkáš tohle? Nevím, co se ti honí v hlavě, ale tohle se mi nelíbí. Tak se prosím začni chovat zase jako ten Sirius, kterého mám důvod milovat."
„Nevím, o čem to mluvíš. Emily je moje holka a k tomu. My dva se přece nenávidíme, ne? Tak proč bych ti měl říkat, že spolu něco zvládneme, a že se o tebe bojím?" zeptal se a mně začaly stékat po tvářích slzy.
„O-o č-čem t-to m-mluvíš?" zakoktala jsem se.
„Jak, o čem to mluvím? Emily je moje holka a já ji miluju. A my dva se už od pátého ročníku nebavíme. Nechápu, proč děláš scény," řekl jízlivě. To už jsem to nezvládla, rozbrečela jsem se naplno a James mě objal. Nechápala jsem vůbec nic. Jediné co jsem dokázala vnímat, byla ta obrovská tupá bolest prostupující mým srdcem.
„Vypadni," zavrčela na Siriuse Lily, zatímco mé slzy promáčely Jimmyho tričko.
„Nemůžeš mě vyhodit z mého pokoje," uchechtl se Sirius.
„Má pravdu Tichošlápku. Měl bys odejít," přidal se k Lily Remus.
„To-to je dobrý," odtáhla jsem se od Jamese, „půjdu já. Stejně potřebuju být sama," řekla jsem a než stihli něco namítnout, byla jsem pryč. Měla jsem namířeno na astronomku. Jako vždycky. Ale k mé smůle jsem narazila na osobu, kterou jsem chtěla vidět ze všech nejmíň.
„Jé. Ahoj Whitová," řekla přeslazeně Emily.
„Austinová. Potřebuješ něco?" zeptala jsem se otráveně.
„Asi už jsi mluvila se Siriuse, co? Holt mu došlo, která z nás je lepší," ušklíbla se.
„Tak proč je teda najednou s tebou?" zvedla jsem obočí a Emily začala rudnout. Bylo hrozně jednoduché ji vytočit.
„Myslíš, že jsi něco víc než já?" zeptala se jízlivě.
„Ale jistě že ne, zlato. To ty jsi tady ta, která má ego až d oblak a věčně se převyšuje nad ostatní. Jen ten mozek ti chybí," usmála jsem se na ni mile.
„A proto jsem v Havraspáru? V koleji, do které chodí ti nejchytřejší?"
„No jo no. Výjimka holt potvrzuje pravidlo," pokrčila jsem rameny a uculila jsem se. Její povýšené chování mě hrozně vytáčelo. A když jsem si to spojila se Sirusem, došlo mi, že se choval zvláštně. Tak trochu zmateně. Jako by se posledních pár měsíců vůbec neodehrálo.
„Co jsi mu udělala?" zeptala jsem se a otřela jsem si slzy.
„O čem to mluvíš?" zeptala se nevinně.
„Siriusovi. Co jsi mu provedla?"
„Nic. Jen mu došlo, že jsem lepší," odpověděla a já jsem nad tím protočila očima. Když mi to neřekne ona, přijdu na to sama. Pomyslela jsem si, otočila jsem se na patě a zamířila jsem zpět do nebelvírské věže.Ahojky lidičky❤️kapitoly by teď měly vycházet zase každý den/obden. Abych byla upřímná, psaní této kapitoly jsem si hrozně užila.
99KatteyMistyBlack99 doufám, že jsem tě zatím nezklamala, a že se ti mé rozvinutí tvého nápadu líbí.
Love you all❤️Barča
ČTEŠ
„Miluje tě" „A teď tu o Popelce"
FanfictionCo když se Sirius Black zamiluje do dívky, kterou už jednou zklamal? Co když bude ochotný se kvůli ní změnit? A co ona? Dokáže mu odpustit? Dokáže ho přestat nenávidět a mít ho znovu ráda?