Kihyun
Nikdy by mě nenapadlo, že dopadnu takhle. A důvod, proč mě to tíží nejsem já, ale Chengcheng. Nezaslouží si takové dětství jen kvůli mně.
Přitom dětství jsem měl já sám daleko lepší než ostatní mí vrstevníci. Otec i matka podnikali, nebyly to sice žádné velké ryby, tady v Soulu jsou daleko vlivnější lidi, ale měli jsme dost peněz a prestižní jméno. Všichni si mysleli, že když něco chci, tak to dostanu hned a zadarmo. Ale otec nebyl někdo, kdo by do mě sypal peníze jen tak zbůhdarma. Žádal ode mě disciplínu, výsledky ze školy, které nemohli být jiné než výborné. A taky očekával absolutní poslušnost. Teď si říkám, že jsem byl spíš jako jeho pes – něco řekl a já to hned udělal, bez řečí kolem – ty by ho ani nezajímaly. Nemohl jsem vznášet námitky. Ve finále...jediný, kdo někomu záviděl – jsem byl já. Záviděl jsem vrstevníkům to klidné dětství, bezstarostná léta, kdy si mohli dělat co chtějí, mohli se jít bavit, mohli dělat cokoliv. Já ne. Já se musel učit etiketě, musel jsem každou volnou chvíli trávit buď učením anebo s otcem v jeho firmě, něco jako volno nebo libovolný výběr zábavy jsem neznal. Možná proto jsem chtěl utéct na střední na internát, ale ani to se mi nepodařilo. Otec zakročil s tím, že nade mnou bude mít dohled, takže jsem musel zůstat doma a studovat školu, kterou mi vybral. Nikdy jsem neměl ani špetku odvahy mu říct, že nechci být ředitel, že mě víc baví vaření, ale...zabil by mě jen při té myšlence, že dělám něco pro něj tak podřadného jako je kuchař.
Matka se ho vždycky bála, i ona byla jako jeho pejsek. Ani jednoho jsem moc nezajímal – ne tak, jak obvykle rodiče zajímají jejich děti. Byl jsem jen něco jako zaměstnanec, někdo, kdo plnil jejich rozkazy a sny.
Uprostřed vysoké, když už jsem konečně doufal, že mi dají pokoj...přišla další rána. Mělo mi to dojít hned, když na večeři přijela pro mě neznámá rodina a máma mě hned dostrkávala k jejich dceři. A já neměl právo na to, jim říct, že mě ženy nikdy nepřitahovali. Musel jsem být šarmantní, musel jsem být gentleman. A musel jsem ji taky požádat o ruku. Její rodina byla klíčem k tomu, aby otec mohl rozpustit firmu tady a udělat ji obrovskou v Evropě, jak byl jeho sen. Sňatek byl podmínka jejího otce, aby mu s tím pomohl. A mě se zase nikdo neptal, jestli si ji chci vzít. Neptali se, jestli je můj typ. Ale vypadala, že je hodná, občas jsem přemýšlel, že to možná půjde. Že nebudu proti a třeba si někdy řeknu, že je takový život fajn.
„Zarezervoval jsem pro tebe a Hyeanu stůl v restauraci La Janta. Na sedmou." Pronese otec s nezájmem, zatímco něco datluje do počítače a já přijdu z přednášky. „To, co je na stole jí dáš, její otec Miyen už začíná naléhat, že spolu chodíte několik měsíců a pořád se nic neděje. Tak to trochu rozpohybuj," ani se na mě nepodívá. „nemusím tě pořád ve všem vodit za ručičku, že ne, Kihyun?" ani při otázce se na mě nezadívá. Je mi jasné, že ho ani v nejmenším nezajímá můj názor. Ale asi už jsem si zvykl.
„Jistě, otče." Jen suše přikývnu, dojdu ke stolu a otevřu krabičku. Skoro mě až oslepí prsten s obrovským diamantem. Vezmu si krabičku a po cestě do pokoje zavolám Hyeaně, že ji vyzvednu na večeři. Mile odvětí, že se těší. Taky bych se měl těšit? Měl bych. Neměl bych pořád jen myslet negativně, co když to otec opravdu myslí dobře? Když si to přenastavím v hlavě...třeba to bude všechno jiné. Třeba mi opravdu chystá hezkou budoucnost, třeba je to jen můj pocit, že na mě našim nezáleží. Měl bych přemýšlet jinak.
Hyeana ani na chvíli nepřemýšlela, že by řekla ne. Kéž bych v tu dobu věděl to, co vím teď. Možná bych utekl už tehdy. I když bych ale přišel o to malé štěstí, co mi teď poklidně usíná v náručí.
„Jsem těhotná, Kihyun." Položí mi téměř bez jakékoliv emoce Hyeana těhotenský test na linku, zatímco připravuju večeři. Ani mě to nepřekvapilo. Jak by taky mohlo? Spali jsme spolu tolikrát, že k tomu potřebuju jen prsty na jedné ruce...a ani tolikrát to nebylo. Já na to chuť nemám a ani ona nevypadala, že by po intimních chvilkách se mnou toužila. Myslím, že stejně jako já, tak i ona se se mnou vyspala jen proto, že to naše rodiny chtěli. Jako se vším.
YOU ARE READING
Láska za milion ✓ || Changki
FanfictionOsud dokáže být nemilosrdný a krutý. Nesčetněkrát nám naloží tolik, co jsme sotva schopni unést. Každé má své démony, každý se musí vypořádávat a bojovat se svým osudem. I Changkyun a Kihyun. Jejich osudem propojené cesta je velmi dlouhá, velmi slož...