Láska za milion ✓ || Changki

40. kapitola

Changkyun

Usměju se na Kihyuna, a zatímco on se rozešel k Jooheonovi, aby si s ním popovídal, já jsem vzal sklenky šampaňského a podal je jak Ronghaovi, tak Jacksonovi. Z dlouhých hovorů o všech různých věcí nás vyrušili až dveře. Vytřeštil jsem oči, když jsem viděl babičku a Hyunshika, jak vešli dovnitř, oba oděni ve společenském. Zalapal jsem po dechu, zatímco se mnou několik hostů nevěřícně přihlíželi, jak se babička rozešla ke stolu s občerstvením a nabrala si na talíř několik kousků. Babička...nikdy na žádný banket Calpheonu nepřišla...a teď přišla sem.
„Omluvte mě," usměju se na Ronghaa a Jacksona a rozejdu se k babičce. „ahoj." usměju se. Hned se na mě taky usměje a položí mi hřejivou ruku na rameno.
„Vypadá to tu moc hezky." usměje se a obejme se s Chengem, který s výkřikem ‚Babičkooo!' odběhl z dětského koutku.
„Děkujeme," usměju se. „ takže," upiju si šampaňského a pozvednu obočí „ty a Hyunshik, jo?" zasměju se. Prskne na mě a plácne mě do ramene.
„Potřebovala jsem doprovod." odkašle si. Zakroutím s úsměvem na rtech hlavou.
„Jsem rád, že jste oba šťastní." přikývnu a zadívám se na Hyunshika, který se snaží dělat, že tam není. Následující hodinu dovnitř začali proudit hosti. Fotografové různých bulvárů, časopisů a novin se začali shromažďovat před budovou ve snaze získat nějaké fotky. Zadíval jsem se na Kihyuna, že je čas, abychom tu trochu rozproudili zábavu. Ne, že by se lidé nebavili, ale je potřeba trochu změnit tón banketu, aby lidé jen nestáli. Chci, aby byli všichni uvolnění, než začnu se svou prezentací. 

Omluvím se od hostů, se kterými jsem momentálně probíral vizi naší společnosti a rozešel jsem se ke Kihyunovi a vtisknul mu pusu. Ruku v ruce jsme došli k pianu a já si odkašlal, zatímco Kihyun si vzal mikrofon. Pohladím piano po klávesách a zadívám se na noty postavené v držadle. Trhnu sebou, když ucítím ruku na svém rameni. Jakmile zvednu hlavu, tak se shledám s Kihyunovým úsměvem.

„Nebuď nervózní." vtiskne mi pusu na tvář a pak se narovná, zatímco mnou projede vlna sebevědomí. Nadechnu se a s dalším úderem srdce začnu hrát první tóny. Zadívám se na sál, který mám po pravici a vidím hosty, jak se zastavili v řeči, když slyšeli piano. Hrál jsem pár minut, jemné tóny piana zaplňovali místnost a odráželi se od stěn a já doufal, že i ostatní cítí ten magický pocit jako já. Kihyun se nadechl a nechal rozeznít svůj nádherný hlas. Jeho hlas se mísil s tóny piana a vytvářel tak píseň, která nesla naše srdce ke všem ostatním. Nikdo se ale nehýbal. Všichni jen stáli a koukali. Nevěděl jsem, zda tím, že by nevěděli, co mají v takové chvíli dělat nebo překvapením. Ale vytřeštil jsem oči, když jsem viděl jeden pár, jak začal veprostřed placu, který byl stále obklopený pokukujícími stojícími lidmi, tancovat. Všichni sebou trhli a hned vyklidí taneční plac a babička s Hyunshikem začali jemně kroužit po place. Viděl jsem Kihyuna, jak se do zpěvu usmál. Po chvíli se přidal další pár, následně další a pak další, dokud v sálu nebyl nikdo, kdo by nestál na místě. Ronghao tancoval za ruce se svou dcerkou, která mu stála na nohách a pevně se ho držela, zatímco Ronghao s úsměvem udával kroky. Jooheon tancoval s Jacksonem a vedle nich Zeren a Justin dělali tančení kreace. Babička držela za ruku Chenga, který držel za ruku další děti, a společně v kroužku tancovali dál od ostatních. Jen se tak kroutili v bocích, zatímco se děti smáli. Suzy držela v náruči malou Hyomi a tancovala s Hyunshikem, který ji za jednu ruku vedl do otočky. Usmál jsem se na Kihyuna a začal tónům na pianu dávat větší váhu, zatímco i Kihyun začal zpívat procítěněji. Hráli jsme nějakou dobu. Ani nevím, jestli to bylo deset minut, půl hodina nebo celý večer. Hrál jsem na piano tak jako nikdy a slyšet nadšený smích ze sálu a do toho kroky, které pasovali k tónům, co jsem hrál, byl zážitek nezaplacení. Udal jsem poslední tóny a Kihyun dokončil zpěv dlouhou výškou kterou procítěně dozpíval. Sálem se rozmohl tleskot a nadšené úsměvy. Oba jsme se poklonili.