Láska za milion ✓ || Changki

31. kapitola

Kihyun

Chvíli jen opařeně a překvapeně stojím a koukám na místo, kde ještě před chvílí stála Haneul. Ale rozhodně si setřu slzy, zvládnu to. Pomůžu Kyunniemu s firmou, dokud se nebude moct probudit. Tolik dřel, tolik se snažil, nechci, aby o to všechno teď přišel. Jemně sebou trhnu, když se Haneul vrátí a se založenýma rukama se na mě zadívá. Chce odpověď a já to vím.

„Zachráním Kyunnieho pozici ve firmě...ne kvůli vám...nebo kvůli dědictví...ale kvůli tomu, že vím, kolik práce do společnosti vložil, kolik nocí nespal, protože pracoval a vím, kolik úsilí ho to všechno stálo. Proto." Vážně se na ni zadívám, její výraz se nezmění o moc, ale vidím, že je s mojí odpovědí spokojená.

„Nemysli si ale, že to bude procházka růžovou zahradou nebo že ti budu pomáhat," zadívá se na mě. „nechám tebe a toho malého u sebe chvíli bydlet, jen dočasně. Rozhodně si z toho nevyvozuj, že tě mám nějak ráda, spíš naopak. Po přestěhování ti dám dva dny, dva dny na to, aby sis prošel strukturu firmy – jestli na to máš, tak mi předložíš minimálně jeden návrh, jak zlepšit finance ve společnosti. Pokud uspěješ budeš mít dva týdny na to, aby sis nachystal prezentaci na Changkyunův poslední připravovaný projekt, který po tom budeš prezentovat před představenstvem – pokud je to zaujme, tak budeš dočasně zastávat Changkyunovo místo, pokud je to nezaujme nebudeš mít nic. Rozhodně ti nebudu nijak pomáhat, abys to měl lepší." Sjede mě pohledem.

„O to bych ani v nejmenším nestál," zakroutím hlavou. „pokud je tohle to, co musím udělat, abych Kyunniemu zajistil místo, tak to udělám."

„Fajn, zajistím někoho, kdo sem pro vás přijede, pojede s vámi pro věci a pak vás odveze ke mně." Začne něco hledat v kabelce.

„To je dobré, zařídím si to." Zakroutím hlavou, vidím v její tváři lehké překvapení a nakonec přikývne. Adresu mi dávat nemusí, takže odejde a jakmile se vrátí Mark, tak ho poprosím, aby s námi zajel pro věci.

„Je to dobrý nápad?" starostlivě se na mě Mark zadívá. Jen přikývnu.

„Jednak potřebuji zabavit mysl a sebe, jinak bych tu seděl, dokud se Kyunnie neprobudí," smutně šeptnu a pohladím Kyunnieho ruku ležící na posteli. „a za druhé...Kyunnie do všeho vložil neskutečnou energii, nechci, aby to přišlo všechno vniveč. A když mám možnost to změnit a něco s tím udělat, chci se té příležitosti chytit a udělat maximum." Vážně přikývnu a on mě pohladí po rameni a přikývne.

„Já nechci od tatínka." Vzpouzí se se vzlyky Chengie a nechce se nechat odtáhnout. Posadím ho na okraj postele a kleknu si k němu.

„Víš miláčku, tatínek bude teď ještě několik dní spinkat, víš? A když spinká, tak nemůže pracovat a hrozí, že by o práci přišel. Co kdybychom mu pomohli, aby o práci nepřišel?" pohladím ho po nožičkách a vidím, jak vytřeští oči.

„Pomůžeme, pomůžeme tatínkovi!" řekne hned bojácně a já ho vezmu do náruče a vtisknu mu pusu. „Ale budeme za tatínkem chodit, že jo." Špitne a hlavičku si opře o moje rameno. Pohladím ho po zádech a usměju se.

„Každý den," Zašeptám s jemným úsměvem a podám ho do náruče Markovi. Haneul naštěstí nebydlí od nemocnice daleko, budeme sem moct chodit i pěšky. „zase přijdeme, uzdrav se," nahnu se přes postel, abych mohl Kyunnieho tělo alespoň trošku obejmout. „miluju tě." Snažím se nezačít znovu plakat nad tím, jak moc mi chybí. Přesto se mi zatřese hlas a na nemocniční peřinu dopadne několik kapek mých slz. Chci být tolik silný, ukázat Chengiemu, že jsem silný, ale...nejde to, ne, když mi tolik chybí. Dlouho mi trvá, než jsem schopný vstát, s tichým vzlykem si setřu slzy a dojdu s Markem a Chengiem do auta.