Láska za milion ✓ || Changki

14. kapitola

Changkyun

Nevím, čím to je, možná tím, že jsou tu oni nebo jen tím, že jsem změnil prostředí, ale najednou jako bych vůbec nevnímal ty špatné zprávy. Než jsme sem odletěli, dlouho jsem zvažoval, zda to nezruším, ale Hyunshik mě přesvědčoval o tom, že to bude lepší, že si odpočinu a budu dál od toho všeho. A měl pravdu. Jako bych teď cítil, že vše, co se děje jsou jen malé prkotiny. Jako by to nebylo důležité. Možná jsem měl jet na nějakou dovoleno už dříve. Pořádně si odpočinout.

Přemýšlel jsem, jak ji, ale budeme trávit, zda se tu nebudeme nudit, hned první den, nebo spíš večer, mě uvedl v omyl, když jsme s Kihyunem propovídali celou noc u sklenice vína, no kéž by to byla jedna sklenice. Dlouho jsem si s nikým jiným tak dlouho nepopovídal. Je to zvláštní, jak s ním mám jiné pocity. Připadám si důležitý, protože jeho opravdu zajímá, co říkám nebo co si myslím. Najednou shledávám, že večeřet s někým, trávit s někým čas a jen tak si povídat je mnohem příjemnější než být sám.

„Tohle bude moje věžička." vyjekne nadšeně Chengcheng, když stavíme hrad z písku. Nikdy jsem hrady z písku nestavěl, nikdy jsem neměl někoho, kdo by se mnou dělal blbosti ve vlnách nebo tak, dovolená vždy byla s mojí rodinou taková, že jsme někam jeli, kde měli obchodní jednání, já se musel chovat slušně a dospěle, nehledě na to, kolik mi bylo let. Do moře jsem se kolikrát ani nedostal a dělat něco tak ohavného jako se válet v písku bylo nepředstavitelné. Přijdu si jako malý kluk, když s Chengem stavíme hrad a hledáme mušle, je to moc příjemný pocit.

„Dneska je krásně." dojdu se smíchem ke Kihyunovi na lehátko, když si Cheng zaleze na deku pod slunečník a na tabletu se dívá na pohádky.

„To je." zavrní Kihyun a začne si na nohy mazat opalovací krém. Přijdu si jako by mě ten pohyb hypnotizoval. Chvíli se dívám jak jeho ruce kloužou po jeho stehnech a pak si odkašlu, když mě z tupého zírání vyruší telefon. Protáhnu se, abych na telefon dosáhl a povzdechnu si, když vidím na displeji blikat ‚Ředitel Lim'. Zdvořile se omluvím a zvednu se z lehátka a popojdu o kousek dál. Začnu se procházet po rozpáleném písku a lehce vždy úlevně oddechnu, když příliv zchladí moje rozpálené nohy.

„Ahoj, Changkyun." řekne a je mi jasné, že momentálně ani našemu hovoru nevěnuje plnou pozornost. Umím si představit, že se dívá do papírů nebo něco píše na počítači, zatímco má telefon na handsfree.

„Ahoj, tati." řeknu důrazně a lehce se zamračím. Nikdy mi nevolá, dokonce i co se týče jeho nebo mých narozenin, tak mi pošle email, když něco opravdu hoří, tak mi volá jeho asistent. Trošku se podivím nad tím, co by se mohlo dít tak závažného, že mi volá on sám osobně. Ale na to, že po dlouhé době slyším jeho hlas, mi nepřinese žádné dojemné emoce nebo něco podobného. Je to jako by mi volal obchodní partner.

„Napadlo nás s mámou, že bys mohl přijít se svou novou přítelkyní na večeři, když už jsi si konečně tedy někoho našel." řekne stroze a s jistým nezájmem v hlasu. Je mi jasné, proč to dělá, ze stejného důvodu, proč se Kihyun převléká za ženu, kvůli popularitě. Není tajemstvím, že naše rodina nemá dobré vztahy a v minulosti je dva dost pomlouvali, když je viděli, jak se o mě nijak nezajímají, myslím si, že to, že mě a Kihyuna pozval na večeři je jasně podložené tím, že si chce zvednout reputaci, a tudíž pomoci sám sobě. Ale je pravda, že bych toho mohl využít, ukázat se někde jinde s Kihyunem by nebylo špatné. Hyunshik mi i navrhl, abych s Kihyunem šel na něco obyčejného jako je nákup, aby byl náš vztah věrohodnější.

„Jistě, otče, to zní dobře, domluvím se s K–s Hyunou, kdy se zastavíme-"

„Budu vás očekávat ve čtvrtek." řekne a přeruší mě. Jasně, má to naplánované, je mi jasné, že tam v tu dobu budou i nějací fotografové, aby ten moment zachytili, bude to přetvářka prvního stupně a už teď se nemůžu dočkat, až budu nutit svoje koutky do úsměvu, protože v restauraci budou fotografové, zatímco budu slýchat jejich vymyšlené historky o tom, jak jsou rádi, že někoho mám a jak jsou skvělí rodiče.