Láska za milion ✓ || Changki

37. kapitola

Kihyun

Měl bych být v tuto chvíli překvapený, ale nejsem. Jako bych to tušil, známe se už nějakou dobu a já v těchto podobných chvílích jako bych věděl, co se Kyunniemu honí hlavou. A díky tomu půlroku...chápu jeho rozhodnutí víc než kdykoliv jindy. Sám jsem si prožil v Calpheonu půl roku, moc dobře vím, jak nepříjemná je tam atmosféra. Jak se na člověka dívají všichni neustále skrz prsty. Kolik práce je představenstvo schopné navalit na jednoho člověka a zadrbat ho takhle klidně bez ostychu na několik dní. Moc dobře ho chápu, ano, vím, že je mu to líto...ne kvůli firmě nebo kvůli pozici, je mu to líto proto, že ví, že jsem na tom půlroku dřel a možná to byl ten důvod, proč nemohl přijít na řešení. Ale já ho chápu, vím, jaké z Calpheonu má pocity a chci, aby věděl, že jsem na jeho straně. Nechci, aby trávil v kanceláři celý život, abychom na něj začali být postupem let s Chengiem naštvaní, že se věnuje Calpheonu víc, než nám. Takhle to rozhodně nechci.

„Jsem na tvé straně, Kyunnie." Pohladím ho po ruce a usměju se.

„A-Ale já, já...vím, jak moc jsi ten půlrok dřel, abys moje místo uchránil a...nechci, abys se zlobil, nechci, aby to vypadalo jako že si nevážím toho, co jsi pro mě dělal." Šeptne, sevře moji ruku a sklopí hlavu. Usměju se a zavrtím hlavou.

„Jde o to, že moc dobře vím, jak se cítíš," usměju se a vtisknu mu pusu, když zvedne hlavu. „vím, jak se představenstvo chová, jak je nepříjemné tam být...díky tomu půlroku chápu a vím, jaké jsou tvé pocity a budu jen rád, když se budeme moct od Calpheonu odpoutat." Přikývnu a usměju se.

Přemýšleli jsme, jestli ještě chvíli počkat nebo jestli začít se vším hýbat hned. Nakonec jsme ale hned druhý den sedli společně ke stolu a začali jsme si dělat rozpočet. Budeme mít nějaké peníze díky tomu, že Kyunnie prodá starý byt, rozhodneme se, že prodáme i jeho luxusní auto a koupíme dočasně nějaké ojeté, které hlavně bude plnit svůj účel.

„Vím, že to bude...ještě náročnější, ale co kdybychom si...založili vlastní firmu? Rodinnou, nějakou...která nás bude naplňovat, ale která nebude taková jako Calpheon." Usměju se. Moc dobře jsem mu tu myšlenku cítil v hlavě. Vím, jak moc ho práce Calpheonu naplňovala, přes všechna ta úskalí a mínusy, pořád to je něco, co má Kyunnie rád.

„To...vážně bys to tak...chtěl." Nevěřícně se na mě zadívá a já s úsměvem přikývnu.

„Bude to ale...těžké, když budeme chtít opravovat dům a do toho zakládat firmu." S obavami se na mě zadívá. Pohladím ho po ruce v tiskne mu pusu.

„Bude to náročné, ale...potom to bude stát za to." Usměju se. Vidím na něm, jak se najednou celý rozzářil. Ale museli jsme to všechno nějak promyslet a dát dohromady.

Podle našich výpočtů a zjištění cen na trhu dostaneme za Kyunnieho byt hodně peněz. Mělo by to být něco kolem dvou milionů, možná dva a půl. Velká část padne do nové firmy, musíme sehnat prostory, vybavení, pár zaměstnanců, musíme vytvořit nějaké projekty a návrhy, se kterými vstoupíme na trh. Musíme sehnat nějaké sponzory a vzhledem k tomu, že...chceme dál pomáhat ostatním, takže naše zaměření bude stejné jako Calpheonu...bude to ještě o to těžší začít, protože chceme konkurovat nadnárodní firmě.

Zatímco Kyunnie zavolá Haneul, aby se s ní domluvil na nějaké večeři, kde jí budeme moct v klidu všechno říct, já zavolám do realitky a nahlásím Kyunnieho byt jako prodejní. Domluvím si s agentem schůzku, kde mu byt půjdeme ukázat, dohodneme se na ceně a pak jen budeme čekat, než se o dům někdo přihlásí. Ještě zavolám do Lexusu, za kolik odkoupí Kyunnieho auto, nevěděli jsme jistě, jestli budou chtít jeho auto odkoupit, ale vzhledem k tomu, že je skoro nové a téměř neojeté, tak se s nimi dohodnu, že pro něj pošlou v průběhu týdne své lidi, kteří auto zkontrolují a v případě, že bude vše tak v pořádku, jak tvrdím, tak nám ho hned zaplatí a odvezou si ho.