Láska za milion ✓ || Changki

11. kapitola

Kihyun

Ten banket byl opravdu krásný a nevěřil jsem, že bych to někdy řekl, ale opravdu jsem si ho užil. Nehledě na to, že jsem měl pozornost celého sálu, což bylo i příjemné. Všiml jsem si, jak byl Changkyun nesvůj...myslím, že víc než dokonale vím, jak se cítil, dřív jsem to taky nesnášel a vyhýbal jsem se kontaktu s ostatními stejně jako on. Nakonec jsem si ale říkal, že tu přece nebudeme jen tak postávat a čekat, až budeme moct odejít. Od svých předešlých banketů jsem věděl, že čím víc se zapojíme do dění, tím lépe to bude vypadat. Všiml jsem si, jak to bylo na začátku pro Changkyuna až nepříjemné, ale potom se uvolnil. Dokonce mě i překvapil, že si pamatoval moji alergii, přitom jsem tu informaci špitl jen tak do prostoru. Jakmile pak přišel Junpyo, tak jsem cítil to napětí. Každému na mém místě by došlo, že jejich vztahy budou vypjaté, protože atmosféra dost zhoustla, kdykoliv se s námi snažil mluvit...spíše si myslím, že chtěl Changkyuna vytočit než aby si přišel promluvit. To samé jsem si myslel i o jeho nabídnutém tanci, viděl jsem, jakým způsobem mě sledovali moje oči...jako bych byl jen kořist, normálně bych se v rámci dobrých vztahů nechal pozvat k tanci, ale v tomhle případě jsem opravdu nechtěl.

Zrovna jsme přišli s Chengem ze školky, začnu vařit oběd, za chvíli by měl přijít Mark, nevím, proč se chce takhle najednou zastavit, zněl v telefonu až nečekaně nadšeně. Zapnu si rádio a usměju se, když uslyším záznam z naší tiskovky. Ale zamračím se, když jasně vím, že vynechali jednu podstatnou část...úplně vymazali ten Changkyunův nápad. Zamračím se a chvíli nad tím přemýšlím, proč je v tom rádiu úplně všechno, každé naše slovo, ale jen tohle je vystřiženo? Je to...divné, vždyť...

Z přemýšlení mě vyruší zvonek, tak dojdu otevřít a pustím Marka dovnitř. Táhne v náruči tak 10 kusů časopisů a novin...přišel si sem číst?

„Jsi hvězdáááá," Nadšeně se začne hihňat, nechápavě povytáhnu obočí. Začne mi ukazovat noviny, snad na každých byla na hlavní straně naše fotka s Changkyunem z banketu. „ve všech je napsáno vesměs to stejné a to, že, cituji: Přítelkyně Lim Changkyuna (27) Kim Hyuna (26), to mě poser, udělali tě o skoro čtyři roky mladší, na včerejším banketu ukázala svoji nepřekonatelnou krásu. Královsky modré šaty luxusní značky Wang jako by pro ni byly přímo ušité. Z její krásy všem přecházel zrak. Všichni se shodli na tom, že dědic společnosti Calpheon má veliké štěstí, že má po svém boku tak neuvěřitelně nádhernou ženu. Dokončí čtení článku a pozvedne obočí.

„Pokud budu ignorovat tvoji narážku s věkem, tak je to moc hezký článek." Zasměju se.

„Ví vůbec Changkyun, že už ti táhne na 30?" pozvedne Mark obočí, zasyčím na něj a vytáhnu ze stojanu v kuchyni nůž, dá si ruce od těla. „Vůbec na to nevypadáš! Schovej ten nůž!" vyjekne a já se zasměju a nůž schovám. Kdybych ho podřízl, tak bych už nikdy nedostal jeho krev z koberce. A ten koberec mám rád, nechci jiný.

Během posledního týdne jsme se s Changkyunem neviděli. Chengie si po něm sice trošku stýskal, ale neznáme se všichni zase tak dlouho, takže to nebylo žádné drama. Prostě jsme žili tak, jak jsme byli zvyklý. Jaegwon mi několikrát psal, jestli bychom odpoledne něco podnikli, ale na to, že moc dobře ví, že mám syna, tak docela rychle vycouval po tom, co jsem mu řekl, že bychom mohli na rande, ale šli bychom ve třech. Ale chápu to, zatím spolu nic nemáme, bůhví, jestli někdy budeme mít, takže je jasné, že zatím mého syna poznávat nechce. A možná je to i dobře, nechci, aby měl zatím Chengie v hlavě zmatek, že se mi v životě objevili dva muži a on teď mezi nimi musí pendlovat. Tohle bych jeho dětské hlavičce asi těžko vysvětloval.

Večer, chvíli po tom, co Chengieho uložím, mi začne zvonit telefon, ani nevím, proč se mi na tváři objeví zvláštní úsměv, když na telefonu bliká Changkyunovo jméno.