Kihyun
Když za sebou zavřu dveře, tak se o ně zády opřu a chytím se za mé zběsile bušící srdce. Pořád zrychleně oddechuju a skousávám si líbáním napuchlé rty. Musel jsem zaplout do dveří, kdybychom na chodbě stáli o chvíli dýl, vím, že bych se neudržel, vtáhl bych ho k sobě do bytu a chtěl bych pokračovat. Pořád cítím jeho chuť na svých rtech, pořád se mi tělem rozlévá to příjemné brnění...a pořád cítím to vzrušení. Sundám si lodičky, abych po bytě neklapal, Mark spí v obýváku a všude je ticho, tak v tichosti zalezu do koupelny a povzdechnu si. Myslel jsem, že mi sprcha od vzrušení pomůže, ale nepomáhá...kdykoliv si vybavím chuť jeho rtů...způsob jakým mě líbal...doteky jeho rukou...to jak nádherně jeho hlas zněl, když vrněl do polibku...rozhodně nejsem klidný a z úst se mi dere jeho jméno, zatímco se starám o své vzrušení. Skoro spadnu na kolena, když se stenem dojdu ke svému vrcholu a pevně si skousnu ret, abych nezakřičel přes celý byt. A přesto mám v mysli jen to, jak by ten vrchol byl krásnější a víc vzrušující, kdyby mě k němu dovedl on. Neměl bych takhle myslet! Neměl, ale...sakra.
Odnesu si oblečení a šaty a opilý...nevím, jestli víc alkoholem nebo těmi pocity se svalím do postele. V minutě usnu.
Probuzení není zrovna příjemné. Ani trochu. Slyším přes dveře, že Chengie a Mark už jsou vzhůru, v obýváku hraje televize a slyším, jak si Chengie zpívá úvodní písničku ze Spongeboba. Zároveň cítím, jak mi v hlavě bzučí jako v úlu, chvíli mám pocit, že mi hlava exploduje. Přejdu do sedu a prohrábnu si vlasy. Hrozně mě pálí rty-doprdele. Hlavou mi prolétnou vzpomínky na včerejší večer. Mísí se ve mně všechny možné pocity, ale nic z toho není lítost. Nelituju toho. Pokud mě...pokud mě nezastavil, znamená to, že to chtěl...ne? A já musím poraženě přiznat, že...jsem to chtěl. Dokonce i teď na chvíli zavřu oči a představuju si, jaké by to bylo, kdyby ležel tady vedle mě...kdybych se k němu mohl přitulit, kdybych se mohl nechat obdarovat ranními polibky, které by možná přešli v něco víc. A možná ne, možná bychom se jen něžně líbali. V hlavě se mi rozsvítí varovná kontrolka. Takhle nebudu přemýšlet! Ale...sakra!
Zombie chůzí přesunu své tělo z ložnice do obýváku, kde už na mě u stolu čeká vyprošťovák ve sklenici, suchý rohlík a černý čaj. Jo, Mark asi tuší, že jsem se opil.
„Dobré ráno, vypadáš hrozně," zasměje se Mark a pohladí Chengieho po vlasech a nechá ho aby si kreslil, po tom, co se se mnou přivítá. „nene," ukáže na mě a já nechápavě zamrkám. „máš šíleně rudý rty, tak rudý, že už nemá ani smysl zakecávat...líbali jste se, že jo." Ukáže na mě a já vytřeštím oči. Místo, abych se bránil, tak vysíleně z kocovinou uhnu pohledem a ignoruju Markovo: Mám pravdu! Nakonec přikývnu, aby měl radost, že mě taky jednou dostal.
„No a co se teda dělo?" přisedne si ke mně a zvědavě povytáhne obočí. Přejedu si prstem po bolavých rtech a snažím se si stále dokola nevybavovat chuť jeho polibků. Ne, že by to šlo.
„No...původně jsme chtěli jen pusu pro fotografy, ale...dost jsme toho vypili a...tak jsme se líbali, nejdřív na parketu no a...pak přijela limuzína, tak jsme si tam dali skleničku...pak jsme se tak nějak na sebe znovu vrhli, pak jsem mu nějak seděl na klíně no a...to je všechno." Odkašlu si a pozvednu na něj obočí, čekal, že jsme si to hned rozdali? Škoda, že ne! Chci říct...co chci sakra říct? Ani nemám dostatek slov na obranu. Anebo se proti tomu prostě nechci bránit? Aaaa!
„A teď bude co?" pozvedne obočí zvědavěji. Pokrčím rameny a s povzdechem řeknu, že sám nevím. Že možná bude lepší dělat, že se to nestalo. „Kihyun!" Okřikne mě vážně a já na něj zamrkám. „Nebuď srab! Evidentně vás to k sobě táhne...no evidentně, každej si toho všiml, toho jiskření, co je mezi váma...jestli ti můžu v rámci tvého štěstí poradit, tak rozhodně nedělej jako by se nic nestalo. Ani mu nemusíš skákat do náruče. Jen mu dej prostě najevo, že toho nelituješ, ale že si to pamatuješ a bylo to pro tebe stejně hezké....a věř tomu, že kdyby mu šlo jen o sex, tak tě v tý limuzíně prostě ohne, ať chceš nebo ne...to, že to neudělal značí, že možná nechce jen sex. Tak to hlavně nepokaz, vždyť je to fajn chlap!" řekne vážně. Oh, to je snad první věc, která má hlavu a patu, kterou jsem od Marka slyšel. Uchechtnu se, ale nakonec mu dám za pravdu a přikývnu.
YOU ARE READING
Láska za milion ✓ || Changki
FanfictionOsud dokáže být nemilosrdný a krutý. Nesčetněkrát nám naloží tolik, co jsme sotva schopni unést. Každé má své démony, každý se musí vypořádávat a bojovat se svým osudem. I Changkyun a Kihyun. Jejich osudem propojené cesta je velmi dlouhá, velmi slož...