Láska za milion ✓ || Changki

3. kapitola

Kihyun

„Tak a až tě vyzvednu ze školky, tak pojedeme autobuskem do nákupního centra Velika, tam nás bude čekat Mark a půjdeme na nějaký dobrý pohár a koupíme ti nové bačkůrky do školičky, mh?" usměju se na Chenga, zatímco jdeme šouravým krokem do školky. Někdy jezdíme autobusem, ale to jen, když venku hodně mrzne. Od naší čtvrti je to sotva 15 minut pěšky a Cheng se rád prochází parkem, takže je to takové dva v jednom.

Dnes jsme navíc vyšli o něco dřív, takže můžeme jít šouravějším krokem než normálně. Nechám Chengieho, aby mi vysvětloval a jmenoval vše, co v parku vidí. Je zbytečné říkat mu, že tamto není vlna ale vrána. A že ten strom není hleničnatý, ale jehličnatý. Ačkoliv mi není jasné, jestli je on ten, kdo si to sám komolí anebo ho to učí děti ve školce.

„A dneska budeme sbírat v parku kaštany, říkala paní učitelka a pak z nich budeme dělat žirafy." Vykládá mi Cheng důležitě, zatímco mu držím dveře od školky ve snaze ho nahnat dovnitř. Rázem se do dveří narve dalších pět dětí.

„Xukun, ježiši, proč máš pyžamový kalhoty." Slyším něčí zděšení. Ne něčí, vím, že je to Minhyuk. Seznámili jsme se tady ve školce, kluci si spolu rádi hrají a občas je vezmeme do parku, když nás přemluví, že chtějí na hřiště. Kolikrát přemýšlím, jestli se Xukun stará o Minhyuka nebo obráceně, ale jde vidět, že geny se nezapřou, protože jsou v jádru úplně stejní, co jsem si všiml. Nejenže má totiž Xukun pyžamové kalhoty s medvídky, Minhyuk má na sobě úplně ty stejné. Moje estetická stránka by ho ráda upozornila, že ta košile a sako se k teplákům s medvídky zrovna dvakrát nehodí, ale Chengie mě začne tahat za ruku dovnitř s tím, že přece spěchám do práce. No jo!

Dojdu s ním ke skříňce, na které má nálepku ovečky. Pohlídám ho, aby se převlékl do tepláčků, zkontroluju, že jeho školkové oblečení není špinavé, připomenu mu, že si má zout boty a obout přezůvky a pak mu vtisknu několik pusinek, než zaběhne do vosího hnízda mezi ostatní děti.

„Dneska u nás proběhne kontrola na vši, abyste věděl, pane Yoo." Zastaví mě jedna z učitelek, tak přikývnu.

„Podle vašich pokynů jsem ho kontroloval každý den, ale nic jsem nenašel." Oznámím jí jen tak mimochodem. Aby si nemyslela, že to, že nebydlíme v nejluxusnější čtvrti znamená, že moje dítě je to, které do školky doneslo vši.

Ještě rychle očima sjedu nástěnku sdělení, po zjištění, že nic nového nepřibylo, jen někdo přidal další vykřičník k oznámení: Prosíme rodiče, učte své děti doma jíst příborem, když jedí rukama, zapatlají sebe, nás a všechny děti a věci!! Tak nějak tuším, že řeč bude o Xukunovi, matně si vzpomínám, že Minhyuk si ztěžoval, že je hrozně nevyřáděný a hyperaktivní, že s ním dělá všechno možné, dokonce i chodí k doktorům, ti mu řekli akorát to, že to může být jeho malý vzdor na to, že mu chybí táta, což mu Xukun prý velmi často opakuje.

Po cestě do práce, která je dalších 20 minut cesty začnu přemýšlet. Ne, že bychom na tohle téma s Chengiem vedli nějaký sáhodlouhý rozhovor...možná i proto, že biologicky jsem jeho otec samozřejmě já...ale tak nějak, když jsme zůstali sami a on začal mluvit...začal mi říkat místo tati mami, možná proto, že všude vidí, co všechno „mámy" dělají, a když to vidí u mě, tak si to nějak vyvodil. Ne, že by mi to vadilo, je pravda, že spousta mých koníčků může někomu připadat spíš žensky. Rád uklízím, vařím, žehlím, peru...vlastně doma nedělám nic jiného. A já nikdy neřešil způsob, jakým mě oslovuje...je pravda, že jsem se několikrát shledal s nechápavými nebo i znechucenými pohledy od ostatních matek...já přece nemůžu být matka, když jsem chlap! Ale neřeším to...ať už si budou šeptat cokoliv. I když si budou šeptat různá přídavná jména k tomu, že jsem asi gay, když mi tak říká? Je mi to ještě víc jedno, protože už jsem se smířil s tím, že gay jsem.