Láska za milion ✓ || Changki

18. kapitola

Changkyun

Zadívám se na oběd, co mi nečekaně Kihyun přinesl a na tváři se mi objeví zvláštní úsměv.

„Je od něj hezké, že vám přinesl jídlo, že?" ozve se Hyunshik, zvednu k němu hlavu a hlasitě si odkašlu, když si uvědomím, že jsem se culil jako blbeček.

„Jo, to je hezké, co je na tom." hned vyjeknu, když u konci mé věty nahodil Hyunshik zvláštní výraz. Štěknu po něm, ať se tak neculí a odnesu si oběd do kanceláře.

„Nic, nic, jen mi přijde, že se Vám líbí, když se o vás někdo stará," mrkne na mě, hned něco vyprsknu s tím, že jsem se ho o to neprosil. „a to je přesně to, ne? To, co je na tom hezké, protože jste mu neřekl, aby za vámi přišel, ale přišel sám od sebe," mrkne na mě, jen něco zaprskám a on pozvedne obočí, když mi na stůl položí hrnek s kávou. „mýlím se snad? To, že se o vás tak stará si myslím, že vám nahrazuje to, proč jste měl tolik nezávazných známostí, ne?" pozvedne obočí, no je pravda, že...jsem nad tím také přemýšlel, není to tak, že by mě moje libido opustilo, ale spíš to, že nemám zapotřebí si nikoho hledat, najednou jako bych až tak ten sex nepotřeboval, před tím jsem potřeboval mít sex každý den, potřeboval jsem nějaký lidský dotek a věděl jsem, že po jednom sexu mi ten stejný dotek neudělá tak dobře jako poprvé, věděl jsem, že ty něžné doteky nebudou ty samé, jakmile si ukojíme oba svoje tužby, ale teď. Jako bych si ukojoval svoje potřeby jinak, doteky a jemná gesta už nepotřebuju vyhledávat, když je mám teď v jiném provedení. To, jak se o mě Kihyun stará, to, jak mě pohladí po rameni nebo po zádech, aby mi dal najevo, že je se mnou...mi tak nějak stačí, ba co víc, dávají mi pocit větší důležitosti a jistoty. Ani nevím, kdy naposledy jsem vytočil Sungjinovo číslo. „Není to tak?" pozvedne Hyunshik obočí, když dlouho mlčím, ne, nikdy mu to nepřiznám.

„Není." zakroutím hned svérázně hlavou a on se lehce zasměje.

„A kdy naposledy jste měl nějaké noční povyražení?" zadívá se na mě pronikavým pohledem. Odkašlu si a snažím se znít sebevědomě.

„Včera." řeknu jistě, i když to není pravda, upřímně ani sám nevím, kdy to naposledy bylo.

„Předtím anebo po tom, co jsem vás pozdě v noci vezl z kanceláře domů a úplně zničeného jsem vás odvedl až skoro do postele?" pozvedne obočí, oh, a jo vlastně, sakra.

„Nemáš nic na práci?" zaprskám a on se s vítězným hihňáním vytratí z kanceláře. Hned, jak je pryč, tak zakroutím hlavou, ale do tváře se mi opět vkrade úsměv, když se podívám na tašku od Kihyuna a ucítím ten dozajista výborný oběd. Je to moc hezký pocit.

//

„Všechno nejlepší, Chengie." usměju se, když se Cheng rozkouká kolem a hned se rozeběhne a skočí mi do náruče.

„To jsou nejlepší narozeniny!" vyjekne nadšeně a přitulí se ke mně. Usměju se na Kihyuna, který nás sleduje se zvláštním úsměvem. Řekne mi, že se nejdřív naobědváme, pak si dáme dort, a nakonec si Chengie rozbalí dárky. Přikývnu a zapnu si s Chengiem televizi a začneme si povídat o tom, co se mu zajímavého zdálo, zajímavé je, že ten se moc podobá tomu, co právě hrají v televizi, ale i tak ho nadšeně poslouchám, nedá se jinak, vypráví to s takovou vášní, že hltám každé jeho slovo.

Je pravda, že u nás se narozeniny moc neřešili, většinou si naši vzpomněli, že jsem je měl tak o měsíc později, pak mi kupovali drahé dárky a vše, co jsem si řekl jen, aby mi to vynahradili. I když nevím, jestli to dělali pro mě anebo proto, že jsem většinu dětství trávil u babičky, tak aby nevypadali před ní jako špatní rodiče, když to bylo v dobu, kdy táta usiloval o firmu proti svému bratrovi. Špatné rodičovství by se babičce nelíbilo. Já se naučil to, že si můžu říct opravdu o cokoliv a využíval jsem toho, ale nikdy mi to nevynahradilo to, jak jsem se na narozeniny cítil, jak jsem byl starší začínalo mi to být jedno, ale jako malý jsem opravdu narozeniny prožíval. Jako vždy jsou ale moje vzpomínky protkané s Hyunshikem, ten nikdy nezapomněl, i když moje narozeniny vycházeli na víkend dal mi zákusek nebo nějakou hračku, či ve starším věku maličkost den předem. I když byl v tu dobu ještě tátův asistent, nikdy nezapomněl.