Láska za milion ✓ || Changki

16. kapitola

Changkyun

Nečekal jsem to, ale ta večeře byla úžasná - ne proto, že by dopadla nějak skvěle, ale proto, že konečně někdo mým rodičům řekl něco, co nechtěli. Konečně jim to někdo natřel a já se cítil pyšně, že jsem byl u toho. Možná bych se měl cítit jinak, ale měl jsem co dělat, abych se nezačal smát, když jim Kihyun řekl od plic, co si myslí. I když jsem večer ulehl do postele, tak jsem měl na rtech ten stejný úsměv a s ním jsem pravděpodobně i usnul.

Cesta do práce byla velice příjemná, šel jsem opět pěšky a letní vítr mi čechral vlasy. Zastavil jsem se v trafice a koupi si noviny, a nakonec jsem se rozhodl, že se zastavím v kavárně a výjimečně si kávu vypiju na místě. Sedl jsem si ke stolu a pročítal jsem noviny, kde byly fotografie z naší schůzky s rodiči. Protáčel jsem oči nad těmi slátaninami, co tam reportéři navymýšleli, možná bych se ani nedivil, kdyby jim to otec dal napsané, protože tak přecukrovaný článek jsem ještě nečetl. Noviny zavřu a upiju si mléčné pěny na svém latté a nakonec si ještě přiobjednám medovník. Nemám moc rád sladké, ale medovník je něco, čemu neodolám. Možná je to díky tomu, že na medovník mě vždy bral Hyunshik a paní Minseo. Když jsme čekali na otce až mu skončí jednání, nebo když mě vyzvedávali po škole, má to pro mě jistý náběh nostalgie, s každým kousnutím jako by se pomaličku vracel do minulosti, do časů, kdy to pro mě bylo ještě jednoduché.

Pomalu se rozejdu do kanceláře, projdu kolem recepce, kde mě recepční pozdraví. Přikývnu ji na pozdrav a vezmu si od ní poštu. Nastoupím do výtahu a zmáčknu příslušné patro, opřu se o stěnu výtahu, těsně, než se ale dveře zavřou, tak někdo do nich strčí ruku a donutí tak dveře se zase otevřít. Zvednu očí od pošty, kterou jsem si prohlížel a vytřeštím je, když vidím Junpya. Upraví si se smíchem svojí červenou kravatu a stáhne si šedé sako a nastoupí ke mně s tím jeho vítězným úšklebkem, který nikdy nevěstí nic dobrého.

„Dobré ráno, Changkyunnie." usměje se, snažím se jeho tón ignorovat.

„Dobré ráno." řeknu nezaujatě a jen tak napůl pusy. Zbytek cesty je ve výtahu ticho a já jsem rád, je tak hezký den na to, aby to zkazili jeho nepříjemné řeči. Jakmile výtah zastaví na mám patře tak vystoupím, ale ještě se otočím, když za sebou uslyším pobavený smích.

„Zase jsem vyhrál, Changkyun." řekne před tím, než se dveře zavřou. Vytřeštím oči, co to mělo znamenat? Dojdu do kanceláře, Hyunshik tu dneska není, tak si sednu k počítači a začnu prohlížet ranní reporty, ale pohled mi sjede na levou stranu monitoru, kde mi blikne okénko s novou zprávou. Rozkliknu email.

Lim Junpyo

Podívej se na zprávy ❤️

Pozvednu bočí, ale hned rozkliknu zprávy a zatřese se mi dech.

Možný budoucí dědic společnosti Calpheon nám znovu dokazuje, že má srdce na pravém místě. Jeho koníčkem nejsou drogy a alkohol jako u Lim Changkyuna, nýbrž starání o druhé a dělání podmínek lepších. Po centru pro děti s dětskou obrnou tu máme další záchranné centrum. Tentokrát pro svobodné matky, svobodné otce a rodiny v nouzi.

Pane Junpyo, můžete nám a divákům říct, co vás vedlo k vymyšlení a realizaci tohoto centra?Víte, jako jeden z mála jsem si všiml, že ne všichni mají jednoduché podmínky. A ne všichni ty podmínky mohou zlepšit. Hovořil jsem s nespočet takovými rodinami, matkami...zjistil jsem, co je nejvíc tíží, kde je zakopaný pes a problém. Tým mi pomohl, ale průzkum jsem udělal sám, stejně jako jsem se sám postaral o rychlou realizaci, aby to netrvalo měsíce, než tito lidé konečně dostanou pomoc.