Láska za milion ✓ || Changki

10. kapitola

Changkyun

Nikdy jsem si nemyslel, že bych si s někým dokázal povídat tak dlouho jako s Kihyunem a tím myslím opravdu povídat. Nejdřív jsem si myslel, že mi odpoví jen na pár otázek a díky nim zjistím informace o nadaci, kterou chci zřídit, ale místo toho jsme si vyloženě na to téma povídali. Sršeli z nás nápady a já si naší konverzaci po jeho souhlasu celou nahrál na telefon, abych později nevynechal ani jeden nápad.

Přistihnu se, jak se v kanceláři občas uculuji, když poslouchám nahraný rozhovor a vypisuji z něj body na papír. Něco na jeho hlase, na tom, jak nedokáže správně vyslovit ‚S' mě přivádí k úsměvu, ještě když tam občas slyším, jak si Cheng pro sebe povídá, zatímco si hraje. Na počítač začnu sepisovat různé postřehy a nápady k nápadům, co jsme vymysleli. Myslím, že mám to nejdůležitější. Začnu sepisovat do tabulek na kolik by mi nápady vyšli, začnu připravovat graf firem, které by byli ochotné se do projektu zapojit, vím i pár, jedna je firma Wang, která se specializuje módu, jejíž majitelem je momentálně Wang Kayee, vím, že by byl ochotný poskytnout nám podporu, jak finančně, tak i jako firma, ve které bychom mohli nasmlouvat pracovní místa s omezenou pracovní dobou pro matky, ale i svobodné otce a celkově rodiny, které nebudou chtít využít službu našeho hlídání.

Nakonec mě napadlo, že několik matek i otců můžeme zaměstnat v budově, kterou postavíme, kde by hlídali děti, byla by to zároveň pro ně práce a zároveň by to byla služba pro rodiny. Další firmou si myslím, že by mohla být firma Shin, jejíž zakladatel Shin Ziyi by mohl propůjčit firmu, která se specializuje na v oblasti elektroniky, jejíž telefon Bunny ZJ 3 byl momentálním hitem na trhu, stejně jako firma Wang. Vše sepíšu a rovnou napíšu dlouhý email oběma ředitelům, se kterými jsem měl tu čest se potkat. Neřekl bych přímo skamarádit, spíš poznat, jedni z mála až tak nedbali na mou pověst, všichni jsme se řídili, business na prvním místě to, co každý dělá ve svém volnu bylo druhému jedno. Vím, že Wang má problémy se svým hyperaktivním synem a Shin má zase problémy se svou přehnanou ochranářskou náturou. Vše zpracuji, vyberu místo, kde by se mohla postavit nová budova, mám v plánu dvě centra, jedno blízko centra, takové větší pro lidi, co by pracovali ve firmách a jedno dále od centra pro lidi, kteří by nechtěli, aby jejich děti byli v ruchu, uvidíme, které z center se chytne jevíce, pokud by se chytli obě mohli bychom pobočky v příštích měsících a letech rozšířit. Hned propočítám kalkulaci na náklady, spojené s výstavbou nových budov + případné vybavení, ale asi se zeptám Kihyuna, co by bylo potřeba pro děti nejvíce, zda si myslí, že by bylo nutné tam zařídit i něco pro kojence či jen děti školkového věku. Jestli mám vypsat později výběrové řízení na zdravotní sestry, které by měli kojence na starosti anebo ne, nevyznám se, v jaké věkové kategorii by k nám mohli přicházet děti.

Možná nechám tým vytvořit dotazník, který se pak rozešle po internetu nebo i do schránek, aby se průzkumem zjistilo, jaká věková kategorie je největší. S dobrým pocitem zavřu počítač a protáhnu se, když je opět pozdě. S černými kruhy pod očima, ale s dobrým pocitem dojedu autem domů a hned se natáhnu do horké vany a nechám uvolnit všechny svaly, které mám ztuhlé. Radši se ani nekoukám na zprávy a spokojím se s Hyunshikovým sdělením, že vše zatím probíhá kladně a v náš prospěch. Po dlouhé době se mi přes noc podaří usnout na více než 4 hodiny.

Začnu se upravovat, dám si záležet s vlasy, aby byly co nejvíce upravené. Obléknu si černou saténovou košili, na ní si dám tmavě modré sako s černými vzory, Suzy mi psala, že bude mít Kihyun modré šaty, tak abychom spolu ladili. Obléknu si černé oblekové kalhoty a naleštěné černé boty. Vezmu si zlaté hodinky a do uší si dám zlaté náušnice, je to takový můj způsob vzdoru těm banketům, na kterých mě stejně nikdo nechce. Ještě na sebe nastříkám kvalitní kolínskou a zavřu dveře od bytu, když vycházím ven. Nasednu do auta a pomalu se rozjedu ke Kihyunovi domů. Vystoupím ven a pomalu se rozejdu do jeho bytu, když mi dole zabzučí, abych mohl projít. Zaťukám na dveře. Když mi otevře a tak, jako pokaždé, musím vydechnout, když vypadá nádherně.