Láska za milion ✓ || Changki

21. kapitola

Kihyun

To byly ty nejkrásnější Vánoce, které jsem kdy zažil. Ne, že bychom neměli předtím s Chengiem hezké Vánoce, ale...kvůli nedostatku peněz to nikdy nebylo tak, jak bych si přál. Tentokrát jsem mohl koupit Chengiemu hračky, které si opravdu přál. Mohl jsem vytvořit krásnou atmosféru, ale...to nejkrásnější na tom bylo to, že jsme Štědrý den oslavili jako rodina. A je to hlavně díky Hyunshikovi, já jsem netušil, že Changkyun bude na Štědrý večer sám.

„Hyunshik? Dobrý den, stalo se něco?" překvapeně se na něj zadívám, když mi zaklepe na dveře. Jeho vřelý úsměv, jako vždy, je stejně kouzelný a hřejivý jako Vánoční atmosféra. Pozvu ho dál a nabídnu mu vánoční čaj...voní jako svařák, ale je to jen koření, jinak je nealkoholický, máme ho s Chengiem na Vánoce moc rádi.

„Chtěl jsem vám a Chengiemu popřát hezké vánoce a taky předat dárky." Usměje se a podá mi malou krabičku a pak i krabici pro Chengieho, který hned poděkuje.

„A maminko, co dělá tatínek na Štědrý večer?" zamrká na mě Chengie a pak i na Hyunshika.

„Víš, Chengie," začne Hyunshik a hned má jeho plnou pozornost. „Ježíšek mi teď řekl, že tatínek je na Štědrý večer sám a pracuje, aby zapomněl na to, že je osamělý." Chengie hned vytřeští oči a vypískne, že to nejde, že tatínek nesmí být sám.

„M-Myslíte to vážně? Opravdu pracuje a je sám?" řeknu hned a Hyunshik přikývne. Krátce a stručně mi povypráví o tom, jak Changkyunova rodina Vánoce pomalu ani neslavila. Jak malý často plakal, že ho Ježíšek nemá rád, když mu nesplní přání, že by chtěl mít hezké Vánoce. Řekne mi o tom, že Changkyun nikdy nezažil pravou atmosféru štědrého dne.

„Napadlo mě, že když budete vědět pravdu...možná ho budete chtít přesvědčit o tom, že Štědrý den je nádherný." Usměje se, ale ví, že to ani nemusel říkat, protože hned zavelím Chengiemu, že se oblékáme a že vyrazíme. Pobalím rychle vánoční výzdobu, neosmažené řízky a nachystané suroviny. Zatímco Hyunshik zabavuje Chengieho, já odnesu k němu do auta tašky s vánočními dárky, když nám nabídl, že nás tam odveze.

Mark a Suzy do mě několikrát šili skrz Changkyuna. Ale mě naše dohoda vyhovuje, vyhovuje mi vše tak, jak jsme si to nastavily. Vzhledem k tomu, že jsme dospělý, tak si můžeme svoje vztahy dělat tak, jak uznáme za vhodné. A já, stejně jako on, nechci náš vztah ohrozit nebo zničit zbytečným spěchem. Ano, kolikrát porušíme naši dohodu a líbáme se, ale nikdy nic víc, na tom jsme se domluvili. Každý z nás se někdy cítí osamělý nebo někdy prostě máme opravdu úkrutnou chuť toho druhého políbit, ano, sice to naši dohodu porušuje, ale je to taková nepsaná vyjímka, které možná maličko zneužíváme, ale jen maličko. A myslím, že to ani jednomu z nás nevadí.

„Pojdeme na horyyyy." Nadšeně Chengie poskakuje v zimní bundě, Changkyun by pro nás měl přijet každou chvíli a on už je nedočkavý, kdy už pojedeme. Zasměju se a dobalím posledních pár kousků oblečení, zkontroluju, že jsem vzal nějaké léky, kdyby náhodou někomu z nás nebylo dobře nebo tak. K jeho štěstí to netrvá dlouho a Changkyun přijede, takže naskládáme naše tašky do auta a hned vyrazíme.

„Mám pro tebe takový návrh." Usměju se, zatímco se před námi rozprostírá dlouhá cesta, která nás za dvě hodiny dovede k vytouženému cíli.

„Ano?" pozvedne obočí, zatímco se věnuje řízení, díky zasněžené silnici musí dávat opravdu velký pozor. Ačkoliv, jak jsme se bavili už předtím, má auto tolik senzorů a opatření, že by se nic nestalo, ani kdybychom si tu popíjeli kávu.