Láska za milion ✓ || Changki

12. kapitola

Changkyun

Musím říct, že jsem nečekal, že ta večeře proběhne takhle v pořádku, vím, že mi Kayee, když už jsme si tedy potykaly, tak mu budu říkat jménem a ne jeho dětinskou přezdívkou, do emailu napsal, že se mu samotná nápad líbí. Ale nečekal jsem, že bude až tak spokojený, že sám přijde s několika nápady, a ještě ke všemu s takovou pomocí. Jsem rád, že Kihyun navrhl tu večeři, když vím, že tato dopadla v pořádku, tak už nejsem tak nervózní, co se týče té druhé.

„Changkyun?" vejdu dovnitř do svého bytu a překvapeně sebou trhnu, když uslyším hlas. Odložím si kabát a zadívám se do bytu, kde se svítilo v obýváku. Dojdu pomalu z chodby a zadívám se na Sungjina, jak sedí na sedačce, očividně jsem ho svým příchodem vzbudil.

„Co tu děláš?" pozvednu obočí, ale jinak na mém hlase není slyšet žádný negativní tón.

„Jen jsi mi dlouho nenapsal a stýskalo se mi," hned se ze sedačky zvedne a dojde až ke mně a obejme mě kolem krku. „doufal jsem, že když přijdu sám, tak spolu můžeme strávit příjemný večer." usměje se na mě a hned mě začne líbat na krku, příjemný večer = sex. Najednou na sobě, ale cítím, že bych si pod příjemným večerem představil i něco jiného. Že jen bezduchý dotek není možná to, co hledám. Ale k jeho štěstí ví, jak na mě, ví, že můj krk je citlivý a po pár polibcích a lehkého kousání ho už vzrušeně nesu na jídelní stůl, zatímco mi do ucha vzdychá, jak moc mě chce. Je to divné, celý sex si přijdu jako...jako bych si to ani neužíval. Je to příjemné, tak, jak by sex měl být a samozřejmě si ho jistým způsobem užívám. Ale není to tak jako před tím, kdy bych bez něj nemohl být. Udýchaně leží na stole, a i po dlouhé chvíli pořád lehce oddychuje a vzdychá.

„Dneska to bylo nějaké rychlé," řekne udýchaně. „ale úžasné jako vždy." hned dodá a pomalu se ze stolu zvedne a hned odkráčí do koupelny se osprchovat. Nic na jeho slova neřeknu, i mě přijde, že to bylo moc rychlé, při sexu jsem se vždy vyžíval, aby můj partner byl nejvíce slyšet a abych ho dostal až do stavu šílenosti po mém doteku, ale dnes to bylo spíše o tom udělat se, co nejrychleji. Zvláštní. netrvá to dlouho a Sungjin odejde a já jsem najednou sám. Najednou cítím, jak se mi tohle nelíbí. Nevím, co se mi nelíbí, ale víc...jestli to prázdno v bytě anebo tam uvnitř mě. Jako bych měl v hrudi díru a čekal, až se nějak zaplní. S tímto divným pocitem nakonec taky dojdu do sprchy a pak si unaveně lehnu, a ještě dlouho nad tím přemýšlím.

Pomalu vstanu a protáhnu se, když mi zazvoní budík. Spousta lidí si myslí, že boháči, a tak vstávají až když se jim chce, že lidé, kteří jsou na vysokých pozicích nepoužívají něco jako budík. Je pravda, že já jsem o vysokou pozici nebojoval tak moc jako někdo, kdo se vyšplhá z obyčejného ťukače do klávesnice až na ředitele, ale i tak, kdybych spal, jak dlouho chci, nejsem tam, kde jsem. Někdo by mi mojí pozici přebral, protože babička nechce na vysokých pozicích flákače, kdo by také chtěl.

Hodím si ráno vlažnou sprchu a udělám si kávu, zatímco sleduju zprávy. Takže Kim Hyuna 26, hm. Pomyslím si pro sebe, když zrovna v raním bloku probírají můj vztah, ale nakonec valím oči, když ve zprávách hodnotí můj vztah dobře, dokonce i kladně, a dokonce mluví i o tom, že je na mě vidět změna. Sám osobně si nemyslím, že bych se nějak změnil, spíš jejich názor se mění, ale překvapeně valím oči, když si uvědomím, že toto šlo nejspíš mimo Junpyovo ražení. Asi ten, kdo tyto zprávy schválil bude bez práce.

Dneska se po dlouhé době cítím na to, abych šel do práce pěšky, není to daleko a chůzí je to asi třicet minut a po práci stejně pojedu s řidičem, protože minule jsem se cítil trapně, když Kihyun a Kayee měli víno a já pil vodu. Takže mě řidič odveze domů, hodím na sebe sako a pojedeme pro Kihyuna. Pomalu sjedu výtahem ven a zhluboka se nadechnu, když vylezu před budovu. Venku je nádherný čerstvý vzduch, je tak svěží a osvobozující, že mi na tváři vykouzlí úsměv. Zajímavé, že taková triviální věc mi zvedne náladu. Pomalu se rozejdu do práce. Když jsem kousek od budovy naší firmy, tak se stavím v kavárně a ignoruji překvapené výrazy lidí, kteří hned odstoupí od kasy, abych nemusel stát ve frontě. Pokynu jim ale rukou, že já si počkám, a nakonec si vystojím frontu asi pěti lidí, než se na mě dostane řada.