Láska za milion ✓ || Changki

5. kapitola

Kihyun

Po té nehodě, co se stala, jsem byl opravdu vytočený. Nevím, co mě vytočilo víc, jestli to, že opravdu málem srazil Chengieho nebo to, jak arogantně se choval. Ještě, když na mě Chengie venku, když jsme vystoupili z jeho auta, mával pětitisícovou bankovkou a ptal se mě, co je to za papírek. No, nechal jsem si to, ale samozřejmě ne z vlastní vůle. Ty peníze bych potřeboval, ne, že ne. Ale vzít si je takovým stylem...možná jsme chudí, ale rozhodně bych se k tomuhle nesnížil, moje pýcha a má hrdost by mi to nedovolili.

„Copak bylo ve školce?" pohladím Chengieho po vláskách, posadím se na gauč a vezmu si ho na klín.

„Nejdřív na mě paní učitelka byla trošku nepříjemná, ale pak se to změnilo a řekla mi, že jsem moc hodný chlapec a poklad." Zamrká na mě. Vytřeštím oči, jak jako že na něj byla nepříjemná.

„Proč na tebe byla nepříjemná?" pohladím ho po vláskách.

„Ona si mě nejdřív vzala bokem, aby nás ostatní děti neposlouchali," začne se svým krkolomným vysvětlováním. „snažila se mi vysvětlit, že ti nemám říkat maminko, protože jsi chlap a ne ženská," zamrká na mě. Co je sakra vůbec komu do toho?! Proč by měla učitelka ve školce poučovat MÉHO syna o tom, jak mě má oslovovat?! To takhle rozhodně nenechám a zítra si s tou učitelkou hezky promluvím. „ale já jí to vysvětlil." Řekne pyšně.

„A jak jsi jí to vysvětlil, ty brepto?" lehce se zasměju, když se tak důležitě tváří.

„No, řekl jsem jí, že ty nemůžeš být tatínek...protože tatínci přece ochraňují děti a maminky...ale tebe nikdo nechrání," zakroutí vážně hlavou a já vytřeštím oči. „proto jsi maminka...a když někdy někoho poznáš, tak on bude tatínek, protože určitě bude ochraňovat tebe i mě." Pyšně se usměje a já se snažím nerozbrečet. Nevím, jak to dělá, ale kolikrát mě to malé stvoření dokáže rozbrečet. Člověk by si řekl, že tak malé děti vědí prd, ale...kolikrát mám pocit, že on to má přesně srovnané. Vtisknu mu několik pus, polechtám ho na bříšku a dojdu otevřít dveře Markovi, který se sem dobývá. Zatímco si dáváme kafe, tak mu začnu říkat o tom, co se dneska stalo.

„Počkej, takže...Lim Changkyun málem srazil Chenga, pak tě chtěl umlčet prachama, ty sis je nevzal a?" pozvedne obočí.

„A nic, to je celé." Založím si vážně ruce.

„Kihyun, ty to vůbec nechápeš!" prskne po mě. Prsknu na zpátek, že fakt nevím, co nechápu. „Lim Changkyun je zazobanej až bůhví kam, když ho žaluješ, můžeš z něj dostat tolik prachů, že se budete mít s Chengem dobře!" řekne vážně a já...no, někdy má Mark fakt ztřeštěný nápady, ale tentokrát...začneme o tom debatovat, uprostřed toho zavoláme na reproduktor Bambamovi, který to s námi začne probírat.

Nakonec z toho vyleze to, že Bambam napíše právníkovi Lim Changkyuna. Chvíli nevím, jestli je to dobře, ale pak si říkám...co můžu ztratit? Můžu na tomhle jenom získat, Bambam mluvil o tom, že jeho pověst už je tak dost nakřápnutá, takže kdybych si měl někde něco navymýšlet a přikrášlit, tak mi to všichni sežerou i s navijákem. Ani to netrvá dlouho a volá mi Bambam zpět, že se mu hned ozvali. Pozítří mám přijít na schůzku do jejich společnosti.

„Myslím, že to budeš mít v kapse, o kolik si řekneš, tolik ti on dá, takže rozhodně netroškař." Zasměje se Bambam do telefonu. Poděkuju mu za to, že mi takhle pomáhá, protože mi pomáhá defacto bezplatně, jen díky tomu, že jsou s Markem dobří přátelé.

„Jasně, pohlídám ti ho, spolehni se. A půjčím ti oblek, v klidu." Zasměje se Mark, vděčně přikývnu. Nemůžu tam přijít jenom tak, jak chodím normálně. A oblek je opravdu věc, kterou normálně ve skříni nemám, hlavně i proto, že nemám na co.