Láska za milion ✓ || Changki

23. kapitola

Kihyun

Vím, že ho něco trápí, stačí mi jediný pohled a vím to. Poznám to na něm, i když vidím, že se snaží, abych to nepoznal. Ale to je marné. Najednou mám totiž pocit, že v něm dokážu číst jako v knize, poznám, jak se mu lehce třesou ruce, cítím, jak v mysli neustále k něčemu sklouzává a něco ho užírá.

„Kyunnie," chytím ho za ruku a palcem ho pohladím po hřbetě ruky. Cítím jeho lehký třes, i to, jak je mně zvedne oči. Vidím v jeho krásných hnědých očí ten pohled štěňátka, ten pohled, který jako by na mě křičel, že mě potřebuje, že potřebuje, abych z něj dostal to, co ho trápí. „řekni mi, co tě trápí...víš, že mi můžeš říct všechno a já tě nebudu soudit." Řeknu vážně a pořád ho hladím po hřbetu ruky. Znovu se zatřese. Lehce se mu zatřesou rty a jeho hruď se nadzvedne, jak zhluboka se nadechne. Jak v sobě hledá tu odvahu, aby začal mluvit. Na chvíli svoje rty pootevře, pak je zase zavře a několikrát se to tak opakuje. Nespěchám na něj, nechám mu dost času na to, aby sám přišel na to, jak pro něj bude nejlepší začít.

„Prostě jen," šeptne po chvíli. Tak moc se snaží, aby nebyl vnímán jako slaboch. Nemám mu to za zlé, někdo, kdo musel být neustále silný, kdo na sobě nemohl ukázat jedinou emoci...není to lehké, najednou nechávat všechno vyplout na povrch. „mám pocit, že jsem k ničemu...nic nedokážu...jsem slaboch a...chovám se jako dítě a...prostě je Junpyo ve všem lepší...proto je tak oblíbený, to já prostě...nikdy nebudu." Začne ze sebe pomalu dostávat všechny ty myšlenky...postupně, pomalu...a já na něj nespěchám, přisednu si k němu blíž a jednou rukou svírám jeho ruku, hladím ho palcem po hřbetu ruky a druhou rukou ho začnu hladit po zádech, abych mu dal pocit, který potřebuje. Pocit, že jsem tady. „A ty...nikdy by sis nechtěl začít něco s někým jako jsem já." Poslední větu zašeptá. Jako by se bál ji říct. Jako by se bál, co bude až ji řekne nahlas. A já nad ní vytřeštím oči.

„Kyunnie," řeknu jemně a něžně. „každý v sobě máme pochyby. Každý vidíme někoho jako lepšího, než jsme my sami. To je normální lidská emoce, složitá a otravná, ale...nikdo není dokonalý. Vím, jak se cítíš, neříkám to jen tak. Než jsme tě s Chengiem poznali, měl jsem mraky pochybností...všude kolem sebe jsem viděl ty dokonalé matky, které dávají svým dětem vše, na co si ukážou. Viděl jsem na Chengiem, jak kamarádům závidí drahé hračky, co dostávají, i když mi to nikdy neřekl. Nikdy mi to nevyčetl a já kolikrát po nocích seděl tady, na gauči a sám a utápěl jsem se ve smutku z toho, že nejsem takový, jakého by si mě Chengie zasloužil. Trápilo mě to, že on nemůže za to, do jaké situace jsme se dostali a že to musí trpět. I když to tak nikdy necítil. Ale já to tak cítil. V každém ta pochybnost je, jen...jsou různé situace a doby v životě, kdy ti ty pocity vejdou do mysli, ale nesmíš je nechat, aby nad tebou vyhrály a ovládly tvoji mysl," řeknu vážně a vidím, jak smutně lapá po dechu mezi mými slovy. „a k tvé poslední větě," usměju se a lehce se k němu nakloním a vtisknu mu pusu. „už dávno jsem si s někým jako jsi ty začal, takže...to je pěkná hloupost, to, co jsi řekl." Zašeptám, když se od jeho rtů lehce oddálím. Vidím, jak se zarazí, najednou sklopí hlavu a svěsí ramena.

„A-A s kým sis...začal...a kdy." Zašeptá a já vytřeštím oči, když je evidentní, že moji narážku vůbec nepochopil. On si fakt myslí, že jsem teď myslel někoho jiného?

„Ty hlupáčku," začnu se smát a on se na mě dotčeně podívá. Chvíli mám nezastavitelný záchvat smíchu, než se mi vůbec podaří popadnout dech. „já myslel tebe, ty tele." Dloubnu do něj. Vytřeští oči a chvíli mu to šrotí v hlavě, nakonec ale zahanbeně uhne pohledem, přesto ale vidím, jak se mu koutky zvedli do úsměvu.

„Takže, teď je čas tvoji mysl zaměstnat jinak, než špatnými myšlenkami." Řeknu vážně. Vím, co mu pomáhá, pomáhá mu zaměstnat mysl, tím se mu vždycky zvedne nálada. A tak zavedu debatu na jeho nový nápad k projektu. Chengie mezitím tahá různé hračky do obýváku, chvilku si kreslí, chvilku si jezdí s autíčky. Chvilkami mu na střídačku krájím slaný i sladký dort a on u hraní spokojeně papá, zatímco mi se zabereme do řešení nového projektu.