Láska za milion ✓ || Changki

33. kapitola

Kihyun

Je pravda, že díky tomu, že mohu neustále pracovat...je to lepší, než kdybych měl neustále sedět v křesle a utápět se ve smutku. Chybí mi...chybí mi neuvěřitelně. Každý večer se nemůžu ubránit vzlykům a pláči, když mi tolik chybí...když vidím, kolik obrázků mu už Chengie nakreslil. Cítím z Chengieho, jak se snaží být silný...o to víc si kolikrát připadám k ničemu, protože jsem na tom tak špatně, že mi musí oporu dělat můj vlastní syn. Ale snažím se...snažím se, aby tohle všechno bylo k něčemu. Jakmile se to začalo mezi mnou a Haneul lepšit, opravdu mi to udělalo radost. I přátelství s Ruiem...aniž by to věděli, jsou mi neuvěřitelnou oporou.

„Kihyun, přišla za tebou nějaká dívka." Dojde do pracovny Haneul, zvednu hlavu od tabulek a grafů, na kterých pracuji. Zamyslím se, kdo by to tak mohl být, ale poděkuju a zvednu se od stolu.

„Chengie, zlatíčko, co kdybychom si postavili tvé nové lego?" uslyším, jak jemně k Chengiemu promlouvá a usměju se, když on nadšeně vypískne a přikývne. Jsem jí vděčný, že mi dává prostor pro pohodlný nerušený rozhovor a dojdu do haly. Překvapeně se zadívám na Suzy, oči má rudé od pláče a vypadá opravdu...neuvěřitelně hrozně. Hned na ní poznám, že se muselo něco stát.

„Suzy? Ahoj, co se děje?" dojdu za ní a vidím, jak se jí slzy nahrnou do očí, když mě vidí.

„P-Potřebuju s tebou mluvit." Špitne a já přikývnu, zavedu ji do pracovny a dojdu nám udělat čaj. Nemám z toho vůbec dobrý pocit, sedneme si na sedačku, kterou máme v pracovně. Zvednu k ní svůj pohled a navedu ji, že může začít.

„Víš, Kiki...začnu úplně od začátku to...to bude nejlepší," hlas se jí třese, jak se snaží mluvit a nezhroutit se u toho. „znám Junpya už dlouho...velmi dlouho...chodila jsem s ním do školy a už od té doby...ho miluji, vím, že jsem naprosto šáhlá a blbá, ale...vždy jsem ho milovala, i přes to, jaký je. Navzdory jeho povaze, navzdory všemu tomu, jak ubližuje lidem...jako bych v srdci doufala, že se někdy změní, ale...on se nezmění, já to vím, ale i přesto ho stále miluji...a i přes to, jak moc mi Changkyun v minulosti pomohl...i přes to, jak moc jsme si blízcí, skoro jako sourozenci...nikdy jsem neměla odvahu mu říct, že s Junpyem udržuji už nějakou dobu vztah," zatřese se jí spodní ret. Překvapeně vytřeštím oči, ale na druhou stranu...kdo jsem, abych soudil její city? Pokud ho miluje a nemůže tomu poručit...všichni víme, jaký Junpyo je, rozhodně nejsem někdo, kdo jí může tvrdit, aby ho nechala. Možná chápu i to, že se bála to říct Kyunniemu, nechtěla narušit jejich vzájemný vztah. Kývám chápavě hlavou, že může dál pokračovat, protože nevypadá, že tohle je hlavní důvod, proč přišla. „vždycky jsem byla jen taková...ta, kterou si zavolal, když neměl nikoho jiného...moc dobře jsem věděla, že spí s ostatními, věděla jsem, že někdy spí s holkama, několikrát i s klukem, věděla jsem to...ale připadala jsem si důležitě, protože...jsem byla jediná, ke komu se často vracel, jediná, s kým udržoval poměr déle...myslela jsem, že...mě má rád, jen to třeba ještě neví," trpce a zlomeně se zkusí usmát. „před necelými dvěma měsíci...jsem zjistila, že jsem těhotná," šeptne a já vytřeštím oči. „když jsem mu to řekla...nezajímalo ho to, ani já, ani dítě...chtěl mě poslat pryč s tím, že už se nikdy neuvidíme....to...nemohla jsem to dopustit, Kihyun. Nedokázala jsem si představit, jak bych byla sama s dítětem, co bych si počala...jak bych svému dítěti vysvětlovala, že nemá tatínka, aby nevěděl, kdo je jeho otec...a já...moc mě to mrzí, Kihyun, řekla jsem mu, že mám informaci, která ho bude zajímat...," vzlykne a já svraštím obočí a nevěřícně se na ni zadívám. Začnu se obávat toho, co dalšího řekne. „řekla jsem mu, že...že jsi ve skutečnosti kluk...o-on...řekl, že to bude řešit jen s C-Changkyunem a já mu věřila...ani v nejmenším jsem nevěděla, že...že pošle Sungjina, aby tě vyfotil a pak ty fotky dá do televize, tohle jsem nechtěla...ale styděla jsem se přiznat...jenomže, když jsem pak slyšela, že za tebou byl Sungjin v té chatě v Aakamanu a řekl ti, že už tě Changkyun nechce...když jsem se pak dozvěděla, že...že Junpyo má možná prsty v nehodě Changkuyna a Hyunshika, tak...tak nemohla jsem dál...Junpyo mě poslal pryč, nechce mě ani vidět a...Kihyun, já jsem to takhle nechtěla...o všechno jsem přišla...já i moje dítě...nemáme otce, nemáme kde bydlet, nemám už ani přátele...vím, že...že to omluva nemůže napravit, ale...tolik...tolik mě to mrzí." Začne plakat a vzlykat. Vstanu prudce z křesla, prohrábnu si vlasy a začnu chodit do kolečka. Tohle je jako zlý sen. Zrada od člověka, který nám byl blízko, a kterému jsme věřili. Pere se to ve mně. Na jednu stranu ji chápu...být na dítě sám není rozhodně super věc, takže...ano, jako rodič chápu její postoj, ale jako člověk...nevím, chápu i to, že...Junpyo je manipulátor, ví, jak s lidmi mluvit...pokud jí nasliboval, že bude vydírat jen mě a Kyunnieho...chápu, že to neviděla jako velkou hrozbu. Zhluboka se nadechnu a podívám se z okna, zatímco mi v mysli běží všechny různé myšlenky. Některé chápavé, některé nechápavé...celou místnost přehlušují její tiché vzlyky, otočím se a vidím, jak pevně si v rukou svírá kolena. Určitě to tak nechtěla. A je sama...vím, jaké to je být najednou na všechno sám...povzdechnu si a dojdu k ní.