To hrdinové dělají (Iron Dad & Spiderson)

13. kapitola

Tony neměl nejmenší ponětí, jak mu Ned zvládl zavolat, ale stačilo mu slyšet jenom škola, Peter a Justin Hammer doprovázené hlasitým řevem v pozadí, aby všeho nechal a vyrazil do školy, kde podle GPS signálu Ned zrovna byl.

Teda, vyrazil by, kdyby ho Wilson nepopadl za paži a nezastavil. „Hej, hej, zpomal! Co to bylo?"

„Hammer se nějak dostal do Peterovy školy,ׅ" divže nekřikl, frustrovaný a napjatý. „Nejspíš. Prostě tam musím jít."

Sam ho váhavě pustil. „Fajn. Ale neměl bys chodit sám. Půjdeme s teb –"

„Ne," přerušil ho Barnes nekompromisně. „Měli bychom riskovat co nejméně. Riziko, že nás někdo uvidí, je obrovské."

„Oba máte pravdu," vložila se do toho Natasha. „Není bezpečné, abys chodil sám, Tony. Může to být past."

„Já půjdu." Rhodes vystoupil z výtahu, ve tváři zachmuřený výraz. „Friday mi řekla, o co jde. Happy taky dostal vzkaz a je na cestě, mimochodem."

„Dobře," přikývl. Věděl, že Happyho by nezastavil, rozhodně ne teď, a jeho znalosti by se jim mohly hodit – přeci jen, znal tu školu lépe než všichni ostatní. Dvakrát poklepal na obloukový reaktor na své hrudi a navzdory situaci se v duchu samolibě usmál, když viděl, jak všichni překvapeně zírali na nanočástice, které se během vteřiny zformovaly do brnění.

Wanda zalapala po dechu. „Co to sakra –"

„Takový menší upgrade," broukl jenom. Vzápětí se rozeběhl k oknu, které Friday automaticky otevřela, následován War Machinem, jehož oblek se schovával v jeho protéze.

„Jak je možné, že má vůbec Ned tvoje číslo?" zeptal se Rhodey skrz komunikační kanál, zatímco letěli nad městem.

„Protože je Peterův dispečer," odvětil, jako by to všechno vysvětlovalo. A vlastně vysvětlovalo; s Peterovou tendencí před ním schovávat zranění (a problémy) potřeboval někoho, kdo by mu zavolal, kdyby šlo do tuhého. Zejména ve škole nebo kdykoli jindy, kdy on či May nemohli pomoci. „Kromě dneška to číslo použil jen jednou," dodal nakonec, „to když se Peter sám přiotrávil v chemii. Některé chemikálie prostě nejdou dohromady s jeho pavoučí DNA."

Rhodey si povzdychl, ale neptal se. Chápal Tonyho důvody, přestože ho to prvně překvapilo. Navzdory všemu, co říkala média, si miliardář svého soukromí neskutečně vážil.

Za tři minuty se snášeli před školu, kde se utvořil hlouček lidí, podle všeho studentů, učitelů a zbývajícího personálu školy. „Friday, sken budovy," zavelel. Rozhlížel se, ale nemusel hledat dlouho, protože ačkoli si všichni již stačili všimnout dvou superhrdinů nad jejich hlavami, jen jeden hlouček na něj pořvával „pane Starku" místo „Iron Mane".

„Sken kompletní," zahlásila umělá inteligence. „Nenalezeny žádné tepelné stopy ani výbušniny. Nikdo a nic nebezpečného tam není, šéfe."

„Díky." Sotva přistál, oblek se znova smrskl do reaktoru. Jen vzdáleně vnímal Rhodese po svém boku, soustředil se na teenagery před sebou. „Nede, co se stalo?"

„Měli jsme AcaDeca trénink," začal. „Já – prosím, nenaštvěte se – říkal jsem jim pravdu o Peterovi, když to začalo. Nevím, jestli se mu podařilo nabourat na školní rozhlas nebo co, ale pro celou školu pustil Peterův křik a panebože, pane Starku, co s Peterem je? Prosím, řekněte mi, že už jste ho našli. Prosím."

Tony ani necítil vztek, že se Ned svěřil ostatním. Ostatně, teď už by to bylo zbytečné po tom, co slyšeli. Ale nemohl se přinutit být na něj naštvaný, když viděl, jak ho celý tým sleduje s očima rozšířenýma a zoufalou nadějí vepsanou ve tvářích. Lámalo mu srdce, že nepřinášel dobré zprávy a zklamal je. „Ne," zavrtěl hlavou. „Zatím ne, Nede. Ale dělám, co můžu."