To hrdinové dělají (Iron Dad & Spiderson)

16. kapitola

Na začátek bych chtěla říct, že nevím téměř nic o počítačích a už vůbec nic o hackování, takže nemám nejmenší ponětí, jestli je něco z toho možné nebo dává smysl. Budu se jen modlit, že moje rádoby technologické řeči nejsou jenom nějaký nesmyslný blábol.
Btw tahle kapitola nakonec svou délkou překonala i tu předchozí. Nemám nejmenší tušení, jak.
Zároveň bych vám všem chtěla neskutečně poděkovat za ty šílené ohlasy u minulé kapitoly – nemám nejmenší ponětí, co se stalo, ale vaše komentáře mne neskutečně nadchly. Strašně moc vám děkuji. <3

Natasha si zachovávala svou kamennou nečitelnou masku, když Pepper zkroutila ruce za zády. „Buď to půjde po dobrém," zasyčela jí do ucha, „nebo po zlém. Je jen na tobě, jakou možnost si vybereš, ačkoli bych si pro dobro nás všech přála, aby to byla ta první."

„Au. Au, to bolí. Natasho, jau. Co se ksakru děje? Nikomu jsem nic neřekla, tak mě pusť."

Nedbala na její naléhání a místo toho ještě jí zkroucené zápěstí ohnula o dalších pár milimetrů. Neobtěžovala se s jemným zacházením, ne když před sebou měla možného viníka. A taky v tom svým způsobem byla i osobní pomsta – nejen za Petera, jehož si celý tým oblíbil, ale i za Tonyho. Stále ho považovala za jednoho ze svých nejlepších přátel, za součást své rodiny, a Natasha se o lidi, na nichž jí záleželo, starala, jak jen nejlépe uměla.

Věděla, že jejich rozchod Tonyho sebral, všimla si toho ještě před svým útěkem. Potts mu ublížila, zranila ho, a doposud za to nezaplatila.

Jen na vteřinku povytáhla koutek úst v potěšeném úsměvu, než se vrátila zpátky k nicneříkajícímu výrazu. Výtah zastavil a ona ji postrčila dopředu, ještě než se dveře stačily plně otevřít. Potts klopýtla, ale Natasha ji držela pevně a nedovolila jí spadnout, místo toho s ní netrpělivě cukla, aby pokračovala v chůzi.

Svým způsobem chápala, proč se Potts zdráhala vstoupit do obýváku plného Avengers – bývalých zabijáků, agentů a současných kriminálníků. Jenomže potřebovali informace a potřebovali je hned.

Bucky měl stejně prázdný pohled, když se na ně podíval. „Takže jsi ji přivedla."

„Přivedla? Spíš mě unesla z mojí vlastní kanceláře! Může mi někdo konečně vysvětlit, o co tady jde?"

„Natasho!" Tony frustrovaně rozhodil rukama, když vyšel z kuchyně, protože slyšel jejich rozhovor. „Pro všechno na světě, pusť ji. Chtěla jsi ji přivést, fajn, ale zranit's ji nemusela."

Pokrčila rameny, ale navedla ji ke gauči, kam ji zatlačením do ramen posadila, a teprve potom ji pustila. „Nic jsem jí neudělala," odpověděla klidně. Nelhala; neublížila jí, ne doopravdy. Trochu bolesti z toho, že má končetiny v nepřirozeném úhlu, přežije každý.

„Nešlo to udělat bez použití násilí?"

„Ne, nešlo. Ne jestli chceš pravdivé informace."

„Mohli byste na mě přestat zapomínat a konečně mi vysvětlit, proč tady jsem?!"

Při tom vřísknutí sebou většina lehce cukla, ale konečně se na ni otočili a plně jí věnovali pozornost. Tony si prostřel rukama obličej a přistoupil blíž. „Promiň, Pepper, ale potřebujeme s tebou mluvit. Jde o ten únos. O Hammera."

Zkřížila si ruce na hrudi a zazírala na něj, divže jí z očí nešlehaly blesky. „A co já s tím mám co dělat?"

„Hammer ví, že jsem zavolal tým. Ví, že mám Avengers na své straně."