Labyrinty srdcí představují bludiště pocitů, s nimiž se musejí hlavní postavy vypořádat.
Děj začíná v Ilerialu na kadetské akademii, kam chodí i Einar, bratr Arneho, kde také vyvede jednu hloupost, kvůli které je přiřazen do jiné jednotky, kam chod...
Takové menší info. Pokud vše půjde tak, jak má, tak příští neděli vyjdou dvě kapitoly, a další by měli v... pondělí? Nebo úterý. A od dalšího týdne to zase bude normálně... Dokonce i líný člověk si musí udělat volno... xd
| 2 486 slov
Mějte hezký den! Užijte si čtení! Za každý koment i vote budeme rády! Vaše Pisatelky! ;*
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Laise Když ráno vyjíždíme, je takové něžné počasí. Slunce září čistě bílou barvou a na obloze se líně převalují nadýchané mraky. Ptáci zpívají a z ovocných stromů už pomalu opadávají všechny květy, které za chvíli nahradí plody. Takové stromy mě fascinují! Na poušti najdete u oáz jen malý lesík, kde je jenom zeleň. Ale zato tam máme krásnější jezírka. Čirá, jako bystřiny.
Podle dnešního plánu bude naším největším úkolem přejít řeku, která protéká pouhou půl hodinu cesty za městem. A to bude problém. Sidián totiž nesnáší, když musí s nákladem do vody. Vlastně od doby, co se s námi plavil přes moře nechce nic ve vodě nosit, aby ho to náhodou nestáhlo ke dnu. Jsem celkem zvědav, jak tu řeku zvládnu. Nechápu proč třeba nemůžou postavit mosty. Přepravování by bylo mnohem jednoduší, a také by obchodníci neměli takový problém, že se musejí plavit po moři, nebo to vzít přes hory, aby se přes Rallirii vůbec dostali.
Jak jsem předpokládal, jakmile Sidián zavětří vodu, nepříjemně sebou ošije a odfrkne se, což způsobí, že se Pierrs, který jede kousek přede mnou, zadívá na mého nízkého koně a v očích se mu blýskne něco škodolibého. Co to zase plánuje? Snad ne něco, co by narušilo moje zdraví... Celkem se obávám, co vymyslí, protože ten jeho nepatrný úšklebek se mi vůbec nelíbí. Rád trápí své učně. A taky chce, aby mezi nimi panovali dobré vztahy-
Počkat! To si děla ze mě dobrý den, ne?
I když mi už došlo, co má náš velitel v plánu, mlčím a jen sleduji širokou řeku, která se před námi začíná objevovat. Navenek se tvářím, jako by se nic nedělo, ale uvnitř mě to vře. Proč? Protože budu muset přes řeku s tím pitomcem, zmetkem, bláznem... Možná bych se mohl naučit i lepší výrazy.
Když zastavíme u řeky, Sidián sebou cukne a o pár kroků ustoupí. Mezitím, co už se král dostává přes řeku spolu s dalšími, já, Pierrs, a zadní voj jsme stále na souši.
„Herondale!" zavolá sir na toho idiota, což způsobí, že sebou všichni trochu cuknou, protože nikdo nečekal, že si je jen tak předvolá.
Blonďatý zmetek přistoupí se zdviženou hlavou k Pierrsovi a čeká na jeho rozkaz. Já jen zatnu čelisti, ale poté povolím svaly v obličeji, abych vypadal uvolněně a přirozeně. Je mi jasné, co bude následovat, takže rovnou seskočím ze Sidiána a poplácám ho po boku. Ten jen spokojeně zafrká, ale pozoruje Einara i s jeho koněm. Asi se mu taky nelíbí a nepodává, to je mi jasné.
