Labyrinty srdcí představují bludiště pocitů, s nimiž se musejí hlavní postavy vypořádat.
Děj začíná v Ilerialu na kadetské akademii, kam chodí i Einar, bratr Arneho, kde také vyvede jednu hloupost, kvůli které je přiřazen do jiné jednotky, kam chod...
Omlouvám se za chyby! Opravovala jsem to během pár minutek, protože mám... Noo, pár věcí, které chci dodělat, ale vyhnali mě ven, abych nebyla pořád doma. když tak mě upozorněte!
| 2 665 slov
Užijte si čtení! Mějte pěkný den! Za každý koment i vote budeme rády! Vaše Pisatelky! ;*
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Laise Už to jsou další dva dny. Další hloupé dva dny, kdy mi Nama ani Einar, vlastně ani Aoife, nedovolují vstát z postele. Ale já už chodit zvládnu! Tohle bych na ně nejraději zakřičel. Z toho věčného sezení nebo ležení, či občasného chození po jedné místnosti, začalo hrabat. Vždyť nejsem žádný chcípák, abych nedokázal jít sám ven! No, na tohle mi Nama odpověděla, že když mě málem zabil někdo jako Tein, tak asi chcípák budu. A Einar tomu moc nenapomohl. Po prvním dni, co jsem se probudil a on se ke mně choval ohleduplně a opatrně, začal být stejný jak Nama. Až přehnaně starostliví. A Aoife vyzvídala, kdy bude moct přivést ostatní na výslech. Nebo spíš otce a Arwna, kteří za mnou za celou tu dobu nebyli.
Nakonec jsem jí to teprve dnes povolil, a tak teď opět sedím na lehátku a zírá na mě několik lidí. Aoife, která hoří nedočkavostí, Nama, která pozoruje každý můj pohyb, Einar, který, zalezlí dál od ostatních celý nesvůj, přejíždí pohledem po místnosti, dokud si nevšimne mého pohledu a nasadí klidný úšklebek. Jenomže já ho hned prokoukl. Ani se nedivím, že je ve společnosti tolika lidí nesvůj, zpočátku jsem si v Ilerialu taky nedokázal zvyknout, i když jsme na jejich jazyk byl zvyklý.
A nakonec zde je také otec s Arwnem, kteří po vyřčení otázky, která se samozřejmě týká předešlého incidentu, čekají už dobrou minutu na to, než se uráčím otevřít pusu a začít vyprávět.
Jsem unavený, nechce se mi ani mluvit. Ač tady pořád melu o tom, že bych mohl klidně i běhat, stále jsem spíše psychicky vyčerpán. Zabil jsem svého milence, sakra! To fakt není jen tak. Zabít bývalého milence, kterého jste kdysi milovali a k tomu ztratit staršího bratra, který mě učil střílet z praku, když jsem byl ještě neschopné děcko.
„Jak moc dopodrobna to chcete vědět?" Nerad bych se totiž zahacoval detaily.
Aoife nedočkavě poskočí na židli a nakloní se blíž. „Všechno!"
„Že váháš, Laise. Snad nás znáš, ne?" pronese Arwn suchým tónem a očkem mrkne na Einara. Stále je mu nepříjemné být v místnosti s cizincem. Arwn je má přesná kopie. Jen je o něco nižší a má více viditelné svaly. Ale i tak patří mezi slabší bojovníky. Vlastně...
Jen si rezignovaně povzdechnu a začnu. Nejdříve začnu probuzením, vyprávím jim o noční výpravě do nejmenších detailů. Dokud mi nevyschne v hrdle a já už ani nedokážu mluvit, teprve pak přestanu a zakončím to tím, jak jsem se dostal k Namě. Nikdy jsem nebyl dobrý vypravěč, takže je to celé kostrbaté a možná i nepochopitelné. Nu což, takový jsem a budu vždy.
