Labyrinty srdcí představují bludiště pocitů, s nimiž se musejí hlavní postavy vypořádat.
Děj začíná v Ilerialu na kadetské akademii, kam chodí i Einar, bratr Arneho, kde také vyvede jednu hloupost, kvůli které je přiřazen do jiné jednotky, kam chod...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Laise Pokud bych měl méně hrdosti, asi bych utekl. Jenomže já jsem já. Žádný úprk před ostatními nebude.
Zatímco se Einy snaží pravděpodobně vysvětlovat Keeneho blízkým, že jim jejich drahý umřel, já se nervuji z toho, že se vrátím mezi Radena, Olivera... Vlastně všechny. Už i jen zpáteční cesta s Iisahem a Federickem byla příšerná. Nemluvili se mnou, já s nimi taky ne, vždy ode mě odvraceli pohled, když jsem se na ně podíval. Sice nejsem člověk, kterému by to nějak moc vadilo, ale i tak mě celkem mrzí, že si to nenechají vysvětlit.
Anebo je chyba ve mně, jenomže nevím jaká. Anebo na to prostě nemám odvahu, což je celkem ironické, když si vezmu v potaz, co všechno jsem za život udělal.
„Laise, to dáš! Jsi přece chlap, ne?" dloubne mi přes kožené brnění do žeber Bran, i když jeho to muselo bolet víc jak mě.
Ani se na něj nepodívám a jen zírám na prázdný cvičební plac. Nikdo tady není, protože jsou všichni „nečekaně" zalezlí buď na hodině strategie, nebo cvičí mimo kasárny.
„Já vím, že to dám," odfrknu si suše, načež odejdu se Sidiánem do stájí.
****
Myslím... Vím, že setkání nemohlo dopadnout lépe. Anebo hůře. Možná obojí. Když jsem se konečně uviděl s ostatními, pozitivní na tom bylo, že si už našli někoho jiného. Možná nováček, možná jen skrytý talent na uctívání sebe sama. Toho muže už jsem párkrát viděl, i když si nejsem jistý kde.
A vlastně by mi to mohlo být jedno.
Co je hlavní, je, že Oliver i se svou partou mají nový objekt zájmu, takže já částečně ze hry odpadám a nemusím se trápit s tím, že je zklamu jako Brana, Iisaha a Federicka.
Ale naopak, když mě uviděli, chovali se divně. Asi jako kdyby uviděli zapomenutou hračku, ale jejich rodiče by jim ji zakázali navrátit.
Přesně tak to funguje, když si najdou svého manipulátora. Zní to celkem absurdně.
Takže, co dělám teď? Ležím v posteli a čekám. A před tím jsem šel na výzvědy. Jako bych byl nepřátelský zvěd, což ostatně jsem. Jižan mezi seveřany.
No, ale nyní zpět k výzvědám. I přes to, že Einara znám už něco přes měsíc, stále jsem nezjistil, kde bydlí. Možná mi to neprozradil, protože se bál, že ho jednou v noci přijdu unést.
