Ahojky! Dneska to bude celkem... Nepřevratná kapitolka. Takže si budete muset ještě počkat!
Děkuji vám za trpělivost!
Omlouvám se za chyby! (protože jsem jen dala nějaká slova do kurzívy a na zbytek se vypekla xd)| 1 400 slov
Užijte si čtení!
Zase v neděli!
Za každý koment i vote budu ráda!
Vaše Eiffelovka! ;*Laise-MiriaPol
Laise
Ráno se probouzím s mnohem lepším pocitem nežli za poslední měsíc. Vlastně i za poslední rok. Žádné divné postele a chladný vzduch zamořený zatuchlinou kasáren. Jenom pružné lůžko a studený vzduch, který připomínal až horský.Odolám nutkání zívnout a protáhnu, abych trochu rozhýbal svaly. Slunce ještě ani nevychází, ale už slyším z vedlejší místnosti hluk, když obě ženy začaly chystat jídlo.
Jelikož se pokoj, jenž jsme obývali s bratry, obsadil návštěvníky, musel jsem spát v pokoji se sestrou. Celý večer jsme si povídali, dokud na nás Maman (pozn.aut.: znamená matka) nepřišla. Jako dříve. Ten den jsem konečně usínal klidným spánkem.
Promnu si oči a obléknu se, abych se po domě neproducíroval pouze se spodním prádlem. Mám v plánu dneska dovést Einara za ostatními. Nejradši bych ho nechal u Namy, abych ho mohl mít jenom pro sebe, ale to by nešlo. Je to přeci jeden z vojáků, měl by být se svou družinou. U krále.
„Dobré ráno." Pozdravím tmavovlasé ženy, které krájí sladké úlomky rostlin a míchají je s kousky sušeného masa. Je to jedno z nejchutnějších jídel, co tady je. Je to sladké, vláčné, skvělé! Těším se až budu moc zase jíst jídlo od matky.
„Dobré, Laii." Pozdraví mě matka a dál krájí maso. Mohla by dělat klidně i v královské kuchyni. Její um je vyhlášen po celé osadě i okolí... Dobře, vlastně u všech osad, které patří k našemu kmeni.
Sestra zvedne oči a vesele mě sjede pohledem. „No, pokud si půjdeš pro svého chlapečka, měl by ses obléct, jinak ti ještě umře na infarkt. Vidět něco takového po ránu... Že se nestydíš." Zhodnotí můj oblek Aoife. Ani se jí nedivím. Producírovat se pouze s kalhotami a sedřenou kůží na pravé polovině těla není zrovna nejlepší pohled. No, ale spousta mužů je na tom hůř. Třeba i Einar.
Oplatím jí její pohled, ale ten můj určitě veselý není. „Nestydím. A jen blázen by takhle šel vůbec ven takhle brzy ráno, nemyslíš? Čekejte nás tedy na snídani."
Tentokrát i matka zvedne pohled a zvídavě se na mě zadívá. „Představíš nám ho?"
Ledabyle pokrčím rameny. „Pokud se budete snažit jeho řečí, klidě. Je celkem mimo u jen z Namy."
Maman i Aoife se na tvářích usídlí pobavené výrazy. „Tak pokud přežil Namu, my oproti ní nebudeme nic. Babča nahání celkem hrůzu..."
ČTEŠ
Labyrinty srdcí
AvventuraLabyrinty srdcí představují bludiště pocitů, s nimiž se musejí hlavní postavy vypořádat. Děj začíná v Ilerialu na kadetské akademii, kam chodí i Einar, bratr Arneho, kde také vyvede jednu hloupost, kvůli které je přiřazen do jiné jednotky, kam chod...