Chlapec se sedmikráskou

1.

Zvoní. Polední pauza začíná. Studenti osmých a devátých tříd vychází z budovy. Konečně zasloužená hodina volna! Někteří z nich se rozprchají do obchodu, snad se naobědvat, jiní mají jídlo ve škole. A někdo další se jen prochází v lesíku za školou. A tamhle, na hřišti, zase někdo hraje fotbal. Během této chvíle vychází i tato dívka z hlavních dveří školy. Vypadá průměrně, jako jakákoliv jiná holka. Hnědé vlasy v culíku, modré oči, její výška trochu kryje tloušťku a pár kilo navíc. I tak byste přímo neřekli, že je nějak extra moc tlustá. Prostě ne každá holčina na světě má tělo supermodelky z časopisů. Stoupne si stranou, snad aby na ni nebylo tolik vidět. Přeci jen, je u školy. Možná je introvert. Nebo spíš jen nechce na sobě moc upozorňovat. Přechází sem a tam. Pět kroků po chodníčku, otočka, pět kroků zpátky a další otočení. Jakoby na někoho čekala. Během chvíle se však dočká. Míří k ní kluk, taky takový normální. I přes tu obyčejnost se na něj pousměje. Také hnědé vlasy, vypadají dosti neučesaně. Možná ani nelze toto houští zkrotit. Zelené oči se mu sem tam zablesknou. Docela hubený. Když jsou už vedle sebe, je znát, že jsou stejně vysocí a zřejmě i podobně staří. Nevypadají nijak jako pár, ikdyž si to zřejmě dost lidí myslí. Spíš to jsou dobří přátelé. Je znát, že si rozumí, smějí se spolu, dělají různé blbosti. I tak oba neví, co si ten druhý ukrývá v mysli.

Začíná podzim. Vítr fouká, spolu s ním ve vzduchu tančí listí. Vystřídala se zde přímo paleta barev, od nažloutlých lístků po zahnědlé a staré listy. A oni dva zde jen stojí, v tomto větrném počasí a mluví spolu. Okolní svět jakoby pro ně ani neexistoval. Nevšímají si pohledů ostatních, nevšimnou si ani lidí, co projdou kolem. Jsou zde. Jen a pouze jeden pro druhého a druhý pro prvního. To všechno však brzo skončí. Bohužel pro ně. Oba sebou trhnou. Zřejmě i trochu posmutní, že tento nádherný čas končí. Kývnou na sebe, zamávají si. Poslední vtip, poslední letmý úsměv a oba odchází. Každý vlastní cestou, i tak oba mají překvapivě stejný cíl. Zase předstírají, že se neznají, předstírají, že spolu nikdy v životě nemluvili.

Ach, ten proradný školní zvonek.