Chlapec se sedmikráskou

11.

Argh. Nebaví mě to. Jen na tebou myslím. Furt dokola. Líbíš se mi už delší dobu, nedokážu to kontrolovat. Nejde to. Člověk si potom přijde ta moc bezmocný a slabý.

Taky mi je líto, že se spolu nebavíme. Co se to stalo? To jsem tak hrozný člověk? To snad všechno zkazím? Proč? Proč pro tebe nemůžu být lepší osobou? Nevím, proč se to stalo. Nebo proč nad tebou pořád přemýšlím. Čím plyne čas, zhoršuje se to. Je to mnohem horší než na začátku. Nesnesu to. Je čím dál, tím těžší si dávat pozor na slova, pohyby, gesta. Na všechno, čím lidská bytost dokáže vyjádřit emoce nebo znaky. Serotonin mi už dávno ovládl mozek. Dneska to je přesně 7 měsíců, co se mi líbíš. Je konec ledna, nediv se. 

Občas ty doteky, ty mě vedou do nebe. Mé tělo panikaří a zároveň je plné oné omamné látky. Chvílemi se divím, že nemám serotoninové záchvaty*. Jako sebevrah, co se začal nešťastnou náhodou topit. Nejdřív panikaří, že se utopí, ale až potom si uvědomí, že toho chtěl celou dobu docílit. A ty věty, co říkáš a já netuším, zda-li je mám brát vážně nebo to myslíš pouze z legrace. Svět je tak moc zmatený. Celou dobu se červenám. Když něco povíš a já nepochopím, jak to myslíš. Mate mě to. Snad to dřív nebo později přestane. Doufám, že dříve. 

Jednoduše řečeno, bojím se, že dřív nebo později se prořeknu a ty se úplně všechno dozvíš.

*serotoninový záchvat - člověk má v sobě tolik hormonu štěstí (serotoninu), až to jeho tělo přestane zvládat, člověk se začíná třást, potit a může skončit v bezvědomí.