Chlapec se sedmikráskou

6.

Proč, proč mi to děláš? Pořád nad tebou přemýšlím. Ale proč? To už snad není možný. Ráno při snídani, cestou do školy, také i celé vyučování. Přes oběd ne, to jsme většinou spolu. Mozek si i tak pauzu nedá, přemýšlí, co říct, jak to říct a co vlastně chce vyjádřit. Aby neřekl blbost. Aby se před tebou neztrapnil. Aby se neprozradil. Odejdeme od sebe pryč a kolotoč znova začíná. Odpoledne taky, pořád a pořád, stále dokola. Že to ten mozek pořád baví. Večer taky, nejvíc, když jsme si píšeme. A v noci...to většinou s těmito myšlenkami na tebe usínám. Usínám s úsměvem na rtech. Je to pro mě nádherný pocit. Ale myslím o tom všem až moc často. O tobě myslím často. Vyskakuješ mi stále v paměti, až to není pěkný. Mělo by se s tím něco udělat. Nebo to omezit. Ale nevím jak. Bohužel. Bohužel nebo naštěstí? Asi tak trochu obojí. Vždycky když jsme spolu, cítím štěstí, radost, ochranu a další spoustu nepopsatelných pocitů. Asi je nedokážu vyjádřit. Nebo...snad ano? To samé u těch myšlenek a přehrávání si všech těch zážitků. Cítím zase to samé -  až je to složité na popsání. Okolo nás je asi jakási látka - látka, která mi zblbne celé tělo, ale mozek nejvíc. Omámí mě to a pak vidím svět v jiném světle. Vše je takové růžové, krásné a sladké.

Nevím, co se to se mnou stalo...

Ale jedno vím jistě. Ty jsi zřejmě ta moje droga...