Chlapec se sedmikráskou

EPILOG

Už je to víc jak rok. Ano, dodneška se za to proklínám a vyčítám si to. Dost často nad tím přemýšlím, jak jsem byla hloupá. Kdybych si to nechala pro sebe, možná by to bylo i lepší. Ale kdo ví, jak by to dopadlo. Třeba bych ti to už nedokázala říct nikdy a vzala si to do hrobu. Ale jsem taky i ráda. Sice mi po příchodu domů bylo příšerně, ale po nějaký době jsem si uvědomila, že to nevadí. Každý dělá chyby (ikdyž já je asi dělám furt, nebo já nevím).  

Ta tvoje věta, ty obyčejná slova mi daly naději, daly mi šanci, že se ještě něco změní. Vytrvala jsem. a ani sama nevím, jestli to je dobře. To, že jsi řekl, co jsi řekl. Možná jsem jen naivka, co čeká na změnu. Že třeba změníš názor. Nebo že mě radši pošleš do háje. 

Už to tak bude. Nic s tím nenadělám. Ale kdo ví, možná se potkáme. Za 5 let, v klubu seniorů nebo v nějakém mém příštím životě (jestli nějaký je). Já v něm budu čekat....

Vím, že tohle nikdy nebudeš číst - tak trochu opovrhuješ Wattpadem, hlavně kvůli fan fikcím - ale i tak bych ti chtěla moc a moc poděkovat. Patří ti. Udělal jsi toho pro mě tolik. Rozveselil, zlepšil náladu, zasmál...podržel dveře jako pravý gentleman, o půjčení deštníků nebo darování sedmikrásek ani nemluvím. I tyto maličkosti mě udělaly s tebou šťastnou. Děkuji ti. A díky tobě taky vím jedno další moudro. Nejhezčí věta na světě nezní Miluji tě. Pro mě má větší cenu jiná slova...