Před školou již čeká chlapec. Sedí na lavičce. O chvíli k němu přichází jeho kamarádka. "Promiň za to zpoždění. Češtinářka asi hodně ráda zdržuje." začíná se hned od školní brány překotně omlouvat. "Prosimtě, nic se neděje. Navíc se nemáš za co omlouvat." uklidní ji kluk a lehce se pousměje. Ona potichu přikývne a už oba vyráží zpátky k domovu. Jdou po chodníku, kolem starých paní s psíky a dělníky. Občas kolem nich projde i třeba nějaký prvňáček, vracející se ze školy domů. Nebylo by neobvyklé, kdyby za nimi někdo přišel a řekl, že tvoří velmi hezký pár. A jejich reakce? Jako u spolužáků a ostatních. Nejdříve by nastalo rozpačité mlčení, až po nějaké době přemýšlení by z nich možná vypadlo, že oni dva spolu nejsou. A asi jen kvůli tomu proradnému a pro ně škodolibému úsměvu některé stařenky by utekli pryč. A taky, že mají kam. Nejenže, že se musí vrátit domů na oběd, ale je zde ještě jedno místo. Přeci jim patří jejich malý svět, galaxie, kde jsou pouze oni dva. Poté dojdou na křižovatku. Poslední možnost si dneska popovídat. Pár minut je to zdrží, ale to přeci nevadí, domů to mají několik desítek metrů. Nakonec se loučí. On zabočuje doprava do ulice, ona pokračuje dál rovně.
A jen jednomu je po tomto rozloučení opravdu, opravdu smutno.
ČTEŠ
Chlapec se sedmikráskou
RomanceOn se shýbnul a utrhnul drobnou sedmikrásku. Tak nádherně bílou. Prohlížel si ji v ruce, točil s ní mezi prsty. Podíval se na dívku před sebou. Na dívku průměrnou jako ostatní, i tak tato měla v sobě cosi jedinečného, co ji dělalo originální... (DOK...
