Chlapec se sedmikráskou

4.

Že by to všechno trochu pokročilo? To určitě ano. A jak? Jednoho dne chlapci na telefon přišlo upozornění. Někdo mu poslal zprávu. Kdo? samozřejmě že jeho kamarádka. On se nejdříve podivil. Ale pak to zřejmě dál neřešil, protože se usmál a odpověděl. Psali si spolu hodně dlouho, až do pozdního večera. Většinou vtipy, co chápou jen a pouze oni, v tom svém vymyšleném světě. Jak nádherné.

Další den je čeká odpolední pauza, další nádherně strávený čas. Tentokrát jdou společně - zřejmě na obědě nebylo moc lidí a mohli se potkat. Asi mezi nimi víří velmi živá debata. „Rajče je ovoce!" směje se dívka. „Aha, takže kečup je ovocné smoothie?" odpovídá ji stejným tónem chlapec. Po několika prohození důvodů, proč je ona potravina ovoce či zelenina se shodnou, že rajče je obojí. Po této vážné a důležité debatě se na sebe jen usmáli. Kéž by tato chvilka trvala o trochu déle. Znenadání k nim kdosi přibíhá. Dva zvláštní kluci. Přihrnou se až tak rychle, že dívku i přes její zdatnost odstrčí pryč. Začnou se pošklebovat, jeden víc než druhý. „Tak ty máš holku jo?" „A jak dlouho už jste spolu?" „Nechtěl by jsi to třeba někomu říct?" a smějí se a ptají se na otázky, na naprosté blbosti. Dívka úplně zkamení, chlapec nejdřív neví, co říct. Asi byl rád, když se zmohl na otočení a odchod kus stranou. Holčina po probrání z jejích myšlenek udělá to samé a dvou blbců si již nevšímá. Když už jsou z dosahu očí jiných, zase jsou sami sebou. Pak se chlapec zadívá na zelený trávník, na kterým právě oba stojí. Otočí se a poodejde stranou. Pro něco se sehne k zemi. Po chvilce se vrací. Cosi svírá v ruce. Je to sedmikráska. Malá, čistě bílá, jen konce okvětních lístků jsou lehce narůžovělé. Dívka zřejmě neví, co se děje. Vypadá, jako by byla v transu. Chlapec s květinou natáhne ruku. „Chceš oběd? Ty rybí prsty nebyly nic moc." usměje se kluk. Holčina zase zkamení. Vypadá dosti nejistě. Po nějaké té době přemýšlení a váhání nakonec nabízenou květinku přijme, snad aby se její kamarád neurazil či co. „Děkuji, určitě bude moc dobrá." odvětí dívčina. Jen pozorný člověk by si všimnul, že se tak trochu červená. Kytku si v ruce prohlíží. Vypadá nádherně. Podívá se na chlapce, ten zase na hodinky. „Měli bychom jít. Za chvíli zvoní." Dívka jen přikývne. Jako vždy společně odchází zpátky ke škole. Oba dva s úsměvem, holka však ještě s drobnou a nenápadnou kytičkou v ruce.