O 81 DNÍ POZDĚJI
Je teprve pondělí a já už cítím únavu. To jsme ani dneska neměli odpolední vyučování. Možná to bude i tím, že do školy dojíždím skoro hodinu. Chce se mi jen zavřít oči a spát. Ale nemůžu. Musím si hlídat, abych vystoupila správně a nejela až na jiný konec města. Míjíme jednu zastávku za druhou. Na této stavíme dlouho. Je jedna z nejfrekventovanějších. Nastupuje a vystupuje tady spousta lidí. Autobus se rozjede a pokračuje na své cestě. Zkontroluji si telefon. Zapnu si data a přijde mi od tebe zpráva. Dlouho se nestalo, že by jsi se sám ozval. Samozřejmě jsme si všichni psali, ale sám od sebe jsi myslím nenapsal.
14.9. 2020, 16:11
Nejedeš právě busem?
Prominnnnnnn, jsem si tě nevšimla
Rozhlédnu se kolem sebe. A opravdu - dva metry ode mne stojí on. Vůbec jsem si ho nevšimla. Na nejbližší zastávce jsem si stoupla k němu. Byli jsme tak rádi, že se zase vidíme. Popovídali jsme si a zasmáli se novinkám od toho druhého. Pak jsme vystoupili. Zase jsme se museli rozloučit. Stojíme na křižovatce. Užuž by jsi odcházel, ale já si vzpomněla na jednu chvíli. Psal jsi, že potřebuješ odejmout. Tak jsem to udělala. Ani jsi se nebránil, to mě překvapilo. A dokonce jsi mi to oplatil. Pak jsme se opravdu rozloučili.
Tato chvíle mi zlepšila celý den. Byla jsem vážně šťastná.
ČTEŠ
Chlapec se sedmikráskou
RomanceOn se shýbnul a utrhnul drobnou sedmikrásku. Tak nádherně bílou. Prohlížel si ji v ruce, točil s ní mezi prsty. Podíval se na dívku před sebou. Na dívku průměrnou jako ostatní, i tak tato měla v sobě cosi jedinečného, co ji dělalo originální... (DOK...
