Přišla jsem za tebou. Měli jsme sraz na místě, kde jsme se nejvíckrát každý vydal svoji cestou, kam jsme přišli společně a pokračovali sami dál. Pozdravíme se a hned nastává onen stereotyp: "Jak se máš?" Klepou se mi ruce. Všimneš si toho. Ptáš se, jestli mi není zima. Zavrtím na nesouhlas hlavou. "Jen se bojím. Že se už nebudeme víc potkávat. Myslela jsem, že tě ztratím. Ale jsi tady. A já jsem za to strašně moc ráda." Pokýval mi na souhlas hlavou a pousmál se. "Taky jsem za to rád." A ticho. Mlčíš. Uhýbáš pohledem, díváš se stranou. Chápu, panuje zde mezi námi napjatá situace. Ale proč už nic neříkáš? Ani jediný slovo. Proč? Proč nic neříkáš? Strachuji se, co z tebe vypadne. I když to vypadá, že už nic neřekneš.
Trochu popotáhnu. Hned se na mě podíváš. "Co se stalo?" ptáš se. "Jen ti vlastně něco musím vyřídit. Něco od jedné osoby, co znáš..." Nadzvedl obočí. Už jsem se nadechovala, že mu všechno řeknu, že už to v sobě nebudu dusit, že už budu svobodná, ale najednou...
ČTEŠ
Chlapec se sedmikráskou
RomanceOn se shýbnul a utrhnul drobnou sedmikrásku. Tak nádherně bílou. Prohlížel si ji v ruce, točil s ní mezi prsty. Podíval se na dívku před sebou. Na dívku průměrnou jako ostatní, i tak tato měla v sobě cosi jedinečného, co ji dělalo originální... (DOK...
