Chlapec se sedmikráskou

7.

Vánoce. Den, kdy jsme s rodinou. Dneska však nejbližší rodinu nahradí kamarádi a spolužáci. Proč? Je školní vánoční besídka. Den, kdy si zpívá na schodech celá škola koledy, ochutnává se cukroví, předávají se dárky a díváme se na filmy. Letos tomu nebude jinak...no, jak u koho.

 První dvě hodiny a přestávku to bylo v pohodě. Až o přestávce po druhé hodině se naše dvojice potkala. Předali si dárky, a povídali si na chodbě. Poté zazvonilo. Letos to vyšlo zvláštně. Většinou zpívá celá škola, ale letos je zde mnoho žáků. Rozdělili to na první a druhý stupeň. Takže ti dva blázni se šli nenápadně podívat na zpěv prvního stupně. Schovali se za roh a poslouchali, sem tam vykoukli a smáli se. "Na první stupeň nezpívají špatně." poznamená klučina. "Ano, to ano. Mnohem líp než my." zasměje se. I on se uchechtne. Pak se dívčina podívá na kluka. "Ty nemáš vánoční čepičku. Půjčím ti tu mojí." sundává si holka doplněk z hlavy a podává ji svému kamarádovi. Ten si ji nasazuje a začíná s ní šaškovat. Samozřejmě si ho dívka i vyfotí, takováhle chvíle přeci nenastává každý den. Oba se zase jen smějí, ignorují pohledy těch pár učitelek hlídajících malé děti. Když toto představení skončí, samozřejmě zatleskají a vrací se zpátky na své patro. Tam si zase povídají o všem možném, dokud nepřijde řada na ně. jde zpívat druhý stupeň. Naše dvojice přátel si vezme jeden papír se slovy písní a čekají, až učitelka hudební výchovy u kláves zavelí. Začínají zpívat vánoční koledy, čtou písmena z papíru. I po tomto si všichni zatleskají a...a ti dva zase někam mizí. Kam? Zpátky na svoje patro. "Nemáš něco k pití?" zeptá se chlapec. Dívka zmizí do třídy a přinese mu během chvíle kelímek s limonádou. Chlapec poděkuje a napije se. Když holčina vrátí svůj kelímek do třídy, naši kamarádi míří na druhou stranu podlaží. Sednou si zde na lavičku a šaškují. Můžou. Sice je poblíž třída klučiny, ale kdo by se zajímal o to, že je pryč? Vypráví si vtipy, zážitky, zajímavosti. Jako malé děti. Jsou sami sebou. I tak je zde napjata zvláštní atmosféra. Ta je však odstraněna zábavnou mobilní hrou pro dva hráče. Zase se usmívají, sdělují své emoce při náhodách v oné hře, i když jim to zrovna nejde. Prostě se baví, zase nikdo kolem nich neexistuje. Ani učitelka, která kolem nich několikrát prošla a podívala se na ně. Zřejmě by si nikdy nemyslela, že by se zrovna tito dva lidé mohli kdy v životě společně bavit.

Bohužel i tento čas končí. Zvoní. Jdou spolu na oběd. Před školou se naposledy zasmějí, naposledy se usmějí a řeknou si: "Šťastné a veselé, taky hezké svátky." 

Ale ne navždy. Na to je moc brzy. Za dva týdny se zase uvidí.