bad couple

kapitola 12

KIM
     Alex svou část dohody plnil a v dalších dnech předstíral, že neexistuju. Přestože jsem přesně tohle chtěla, nečekala jsem, že se budu cítit tak prázdně a nanicovatě.
     "Už týden chodíš jako tělo bez duše," oznámila mi Jo. "Přesněji – od tý doby, co se s Alexem ignorujete."
     "Jsem v pohodě." Vážně jsem cenila její starost, ale co mám asi tak dělat? S Alexem být nemůžu. A on by stejně nechtěl. Sakra, vzpamatuj se, Kim! Byla to jenom výzva.
     "Christian mě pozval na večeři!"
Tím mi vyrazila dech. "Jakože Vega? Christian Vega?" Přinutila jsem se k úsměvu. "Wow, Jo, to je skvělý."
     "Já vím, že ho nemáš ráda. Seš pro mě něco jako sestra. Nechci mezi námi tajemství."
     "Mám ráda tebe. A jestli s ním chceš chodit, nějak to překousnu."
"Takže ti nebude vadit, když s ním na tu večeři půjdu?
"Absolutně ne."
     Vlastně máme s Christianem dneska večer dělat ten výzkum na nebiologii. Takže mu řeknu, že jestli Jo zlomí srdce, já mu asi zlomím ruku.

"Kdybys měla zhodnotit svou náladu na stupnici 1 – 10, co bys dala? 1 jako nejhorší, 10 jako nejlepší."
"Jaký číslo vyjadřuje nejotrávenější? Do prčic, to v tom výzkumu fakt je?"
Dali jsme si s Christianem spicha v kavárně a teď jsme seděli u jednoho ze stolů, popíjeli kokosový cappuccino a pracovali na debilním dotazníku s ještě debilnějšími otázkama.
"Vlastně je to nejmíň hrozná otázka. Další jsou 'Máte úvahy o sebevraždě?' nebo 'Jak často jste na stupnici 1 – 10 uvažovali o vraždě?' 1 jako nikdy, 10 jako pořád."
"Dej u všeho 5," řekla jsem.
"Ok. Ty dej u mně každý číslo k jedný otázce. To bychom měli, takže můžem jít."
"Vlastně je tu ještě něco. Musíme si promluvit o Jo."
"Myslíš Josie Parkerovou?"
"Řekla mi, že ji bereš na večeři, takže jen chci, aby se bavila, jasný? Doufám, že to s ní myslíš vážně a nepřipojil ses k bráchovi a tý jejich debilní hře."
"Myslím to s ní vážně, Kim, ale měla bys vědět..."
"Tak super," přerušila jsem ho. Posbírala jsem svoje věci, hodila nějaký bankovky na stůl a šla pryč. "Čau ve škole," nepatrně jsem se ke Christianovi otočila.
To nepatrný otočení stačilo k tomu, abych skončila na zemi.
"Tyvole, neumíš dávat pozor?"
"To tys vrazila do mě."
Tenhle svět mě fakt nesnášel. Zvedla jsem se a odešla pryč. "Nazdar, Alexi," houkla jsem na něho přes rameno, tentokrát bez otočení.