bad couple

kapitola 32

KIM
     "Co myslíš tím, že jsme tu zamčený? Pusť mě k tomu." Opřela jsem nohu o dveře a zatáhla za kliku. No, spíš jsem se ji snažila vyrvat. K ničemu to nebylo, ať jsem se snažila sebevíc.
"Nemůžem tady být společně zavřený."
Ani jsem nechtěla myslet na to, jak dlouho bychom tu museli zůstat nebo co všechno by se během tý krátký chvíle mohlo zvorat.
Nebo že bych se já mohla přestat ovládat a udělat pitomost, který bych pak litovala, jako třeba to, že bych vzala Alexe zpátky. Koneckonců, jen kvůli tomu přišel, ne? Jaká náhoda, že zrovna teď nejdou otevřít dveře.
     "Už můžeš kámošům říct, aby nás pustili. Tvůj plán, ať je jakejkoli, nevyjde. Je to jen ztráta času."
"Ty si myslíš, že jsem chtěl, aby nás tu zamkli?"
Vypadal znechuceně jen z tý představy být se mnou o samotě. Konečně jeho pravá tvář a ne žádný oblbování a lži.
"Zatraceně." Klika doslova vypadla ze dveří a já skončila na zemi.
"Tyvole, Kim! Tys vyrvala kliku?"
"Evidentně. Proč tak vyšiluješ? Z představy, že jsme tu jen my dva, taky nejsi zrovna nadšený."
"Vlastně jsem. Chtěl jsem s tebou mluvit. Musím ti vysvětlit, jak a proč to..."
"Mobil! Zavolám Jo, dostane nás odtud. Máš mobil?" Nechtěla jsem slyšet nic z toho, co mi chtěl říct, tak jsem začala hledat svůj iPhone všude po kapsách.
"Sakra, nemám ho. Půjč mi tvůj."
"Nechal jsem všechno venku."
"Jaká nešťastná náhoda," ušklíbla jsem se sarkasticky.
"Můžeš mě aspoň minutu poslouchat? Jenom ti chci říct..."
Zachytila jsem pohyb přes skleněný dveře a začala mávat jak šílená.
"Tady jsme," zaječela jsem. Poznala jsem Williamse. "Jsme tu zamčený. Pusťte nás odtud." Doufala jsem, že tahle místnost není zvukotěsná, tak jsem dala větší důraz na slabiky, aby kdyžtak mohl odezírat ze rtů. Prosím, dodala jsem v duchu. Jestli nás odtud dostanete, slibuju, že budu celej měsíc chodit včas a dělat všechny nesmyslný úkoly bez sebemenších protestů.
V zámku to zarachotilo a dveře povolily. "Pane Vego, slečno Evansová, co tady děláte? Máte být na hodině."
"Ani nevíte, jak ráda vás vidím, profesore," vyhrkla jsem a snad poprvý to myslela upřímně.
"Z tohohle se jen tak nevykecáte. Jste po škole."
"Dobře."
"Řekl jsem... počkat, vy jste zrovna souhlasila s trestem?"
"Samozřejmě," potvrdila jsem.
"Asi jsem se ocitl v alternativním světě," zamumlal Williams fascinovaně. "Fajn, tak jděte. Vy ne, pane Vego. Musíme si promluvit."
Zmizela jsem za chodbou a ustanovila si, že Williams je odteď můj učitelskej favorit.