bad couple

epilog

KIM
     "C-cože?" vykoktala jsem.
"Jo, miluju tě, Kim. Víš vůbec jak příšerný pro mě bylo vidět tě každej den ve škole a nemoct s tebou mluvit, protože bys mě poslala do prdele? Nebo jak příšerný pro mě bylo, když jsem tě viděl s jakýmkoli jiným týpkem, co tě dělal šťastnou? Chci, abych to byl já, kdo tě rozesměje, kdo s tebou bude sdílet ty nejšťastnější i nejhorší chvíle, a kdo s tebou prožije zbytek života. Miluju tě a chci, abys mi dala další šanci."
S každým jeho slovem mi do očí vhrkly další slzy a hrozilo, že se tu před Alexem rozbrečím. Tohle bylo poprvý, co zmínil, že mě miluje, ale místo toho, aby mi to řekl, to na mě křičel.
"Nedramatizuj to tak," řekla jsem roztřeseným hlasem.
"Ne, myslím to vážně. Dej mi šanci dokázat ti, že jsem se změnil k lepšímu. Že tys mě změnila k lepšímu."
"Dobře."
"Prosím..." zarazil se. "Cože?"
     Cože? znělo mi v hlavě jako ozvěna jeho slov. Už jednou mě tenhle kluk zklamal a teď tady tady stojím před ním a dávám mu možnost to udělat znova. Copak jsem blbá? Odpověď mi přišla na mysl hned vzápětí. Jo, jsem, ale když už, tak proč nebýt šťastné blbá? Aspoň na chvíli.
"Slyšels mě. Neumíš si představit, jak těžký pro mě bylo – a je – celou tu dobu předstírat, že tě nenávidím, když jsem tě ve skutečnosti milovala. Furt tě miluju, a i přesto jak moc to nechci nebo mě to bolí, nedokážu na tebe zapomenout. Takže jestli mi slíbíš, že už mě nikdy neopustíš, tak dám nám dvěma další příležitost."
"Slibuju, že už tě nikdy neopustím, Kim," řekl smrtelně vážně.
"Tak fajn."
Chytil mě kolem pasu, nazdvedl a roztočil, zatímco já mu rukama vjela do čokoládových vlasů. Byl to tak příjemně známý pocit, a až doteď mi nedošlo, jak moc mi zrovna tenhle detail našeho vztahu chyběl.
"Počkej," zasmála jsem se. "Musíme si ještě něco ujasnit."
"Co přesně?" zeptal se nervózně. "Nerozmyslela sis to během těch deseti sekund, že ne?"
"Ne, ale je rozkošný, když se o to strachuješ. Jde o tohle: pravidla."
Alex zasténal. "Je to nutný? Připadám si jak v nějakým klišé filmu."
"Pravidlo číslo jedna – už žádný hry, sázky ani výzvy."
Se smrtelně vážným výrazem přikývl, tak jsem pokračovala.
"Pravidlo číslo dva – budeme si vždycky říkat pravdu, za každou cenu. Vím, že ten fotbalovej zápas byl jen historka."
"Kdys to zjistila?"
"Ještě ten den večer za Jo přišel Jason, kterej je ve vašem fotbalovým družstvu taky. Vzhledem k tomu, že když jsem se o tom zmínila, a on nechápal o čem je řeč, došlo mi to."
"A pročs mi to nikdy neřekla?"
"Bylo fajn se podívat do Evropy," pokrčila jsem rameny.
"Ty jsi neskutečná," zasmál se. "Tak jo, odteď už žádný lži ani falešný zápasy."
"A pravidlo číslo tři – měli bychom do toho jít naplno."
"Jak to myslíš?"
"No... už od začátku jsem se bála, že k tobě začnu něco cítit, budu na tobě závislá a nebudu si moct představit život bez tebe. Což se už stejně stalo, takže nemá smysl se tomu dál bránit a odolávat, ne?"
Místo odpovědi přitiskl svoje rty na ty moje. Ten polibek jsem mu oplatila než jsem se odtáhla.
"Alexi, nech mě to dokončit!"
"Co? Vždyť to tys chtěla, ať do toho jdeme naplno," řekl nevinně.
"Jo, ale... bude těžký překonat všechno, co se stalo."
Znovu mě políbil, tentokrát vášnivěji, takže umlčel všechny moje námitky.
"Bude to těžký, ale ne nemožný. A víš co? Ty za všechny ty potíže a překážky fakt stojíš, Evansová."

Tak touhle kapitolou příběh Kim a Alexe definitivně končí. Děkuju moc za 4K přečtení a tolik votes! Doufám, že se vám to líbilo, jinak další příběhy můžete najít na mým profilu, a za fllw bych byla moc vděčná. Teď vyjde TOXIC POPULARITY, tak to omrkni a a třeba hlasuj, prosím. Snad se teda uvidíme u dalšího příběhu.
vaše xntia <33