Love me, please [book 1]

1.

"Saturday nights, blueberry cigarillos.." vzbudil mě můj budík.

Povzdechla jsem si a pomalu jsem otevřela oči. Sedla jsem si a do riky si vzala mobil.

Dneska je zase škola. Vůbec jsem se tam netěšila. Teda, těšila jsem se na Amy a na lidi ze třídy, ale na učení? Ne! Amy je mimochodem moje nejlepší kamarádka.

Zvedla jsem se z postele a hned jsem zamířila do své koupelny, která byla spojená s pokojem. To byla výhoda velkého domu a toho, že jsem byla jedináček a to, že moji rodiče byli rozvedení a já jsem bydlela s mamkou.
I když, nebudu lhát, táta mi chyběl. Bydlí od nás přes polovinu zeměkoule.

Vykonala jsem svoji potřebu a potom jsem se věnovala ranní hygieně. Vyčistila jsem si zuby, decentně jsem se namalovala a učesala jsem si vlasy. Nechala jsem je rozpuštěné.
Přešla jsem do svého pokoje a na sebe jsem si vzala školní uniformu. Jak já ji nesnáším. Radši bych dala přednost modrým džínám a košili s bílým límečkem.

Ještě než jsem odešla z pokoje, vzala jsem do ruky svůj batoh a šla jsem dolů do kuchyně.

,,Dobré ráno," přivítala mě mamka a zářivě se na mě usmála. Zrovna dávala na talíř vafle.

,,Dobré," odpověděla jsem ji a sedla jsem si na barovou židli. Mamka přede mě dala jídlo. Poděkovala jsem ji a pustila jsem se do jídla. Přivřela jsem oči, protože jsem si chtěla vychutnat tu výbornou chuť vaflí. Nikdy jich nebudu mít dost.

,,Jak dneska jedeš do školy?" vyrušila mě svou otázkou mamka. Sakra, zapomněla jsem zavolat Amy.

,,Asi s Amy. Musím ji ale zavolat," odpověděla jsem ji a slezla jsem ze židle. Začala jsem se přehrabovat v batohu, abych našla mobil, který jsem tam hodila. Hned jak jsem ho našla, vytočila jsem Amyino číslo.
,,Prosím?" zeptala se mě do telefonu Amy. Musela jsem se zasmát.

,,No nazdar, Wilsonová. Jedeš do školy?" zeptala jsem se ji vesele.

,,Jo, jedu. Za chvíli jsem u tebe,"

,,No to doufám, moje nohy nejsou stavěné na chůzi," řekla jsem ji ze srandy a ona se uchechtla.

,,To je mi jasný. A teď konečně ukonči ten hovor. Docela mě otravuješ," zasmála se a já jen protočila očima.

,,No jo, končím," řekla jsem a položila jsem ji telefon.

Byla jsem ráda, že mám tak dobrou kamarádku jako je Amy. Známe se spolu od školy a snad nikdy jsme se nepohádaly. Samozřejmě, jsme se několikrát pohádaly kvůli panence a jednou dokonce kvůli klukovi, ale to nebylo nic vážného. To ona mi nahrazovala sestru. I ona totiž neměla sourozence, takže jsme se k sobě chovaly jako sestry.

,,Tak co?" zeptala se mě mamka, když jsem se vrátila do kuchyně.

,,Přijede pro mě. Půjdu na ní čekat ven," usmála jsem se na ní a vzala jsem si tašku a dala jsem ji na záda. Přišla jsem k ní a dala jsem ji pusu na tvář.

,,Užij si to," řekla mi. Nevěřícně jsem se na ní podívala. Kdo by si užíval školu?
Když si všimla mého výrazu, tak se zasmála. Já jsem zakroutila hlavou a šla jsem ven.

Venku jsem čekala asi patnáct minut, dokud u našeho domu nezastavilo, mně známé auto.
Šla jsem k autu a otevřela jsem dveře, abych si mohla sednout.

,,Už jsem myslela, že nepřijedeš," řekla jsem hned, co jsem nasedla.

,,Taky tě zdravím," usmála se na mě. Právě teď jsem si uvědomila, jak moc mi chyběla.

,,Ahoj, Amynko," opětovala jsem ji úsměv a objala jsem ji.

,,Můžeme vyrazit?" zeptala se. Jenom jsem přikývla a připásala se. Amy otočila klíčkem a potom vyjela z místa, kde před chvílí stála.

,,Co je u tebe nového? Co ten tvůj Julian?" zeptala jsem se.

,,Je to Justin," přecedila skrz zuby. Trošku jsem se uculila.

,,Oh, promiň. Nikdy jsem neměla paměť na jména," zasmála jsem se nakonec. Je to pravda, některá jména pletu a nebo si je nezapamatuju vůbec.

,,Jo, to vím," odsouhlasila mi to a to mě donutilo se zasmát ještě víc.

,,A co Noah? Jak on to vzal?" zeptala jsem se ji. Popravdě, tohle je věc, která mě hodně zajímá.
Noah mi prostě nebyl a možná ani nebude nikdy sympatický. Musela ho snášet jenom kvůli Amy. Snad ten Justin bude v pohodě. Protože, řekněme si to upřímně, Noah byl docela arogantní debil. Teda, aspoň ke mně. Choval se úplně stejně jako Luke...

,,Jo, to nevím. Teď mu vezu nějaký věci," odpověděla mi a tím mě vyrušila z myšlenek na Luka, mého ex přítele.

,,Oh, už se těším na jeho reakci," řekla jsem ji.

,,A co ty? Užila jsi si to ve Francii?" zeptala se mě. Při vzpomínce na Francii jsem se musela pousmát. Byla jsem tam pomalu celé prázdniny. Taťka tam totiž k momentálně bydlí i se svojí přítelkyní.

,,Bylo to úžasné. Viděla jsem plno památek, třeba Eiffelovu věž. Prostě bomba," řekla jsem a začala jsem ji vyprávět, co všechno jsem zažila.

Za několik minut jsme parkovaly před školou. Když jsem se rozhlížela po parkovišti, všimla jsem si Noaha a jeho party, jak stojí u školy a o něčem diskutují.

,,Hele, tamhle je," řekla jsem Amy a ukázala jsem na něj. Amy se tím směrem podívala a zhluboka se nadechla. Vzala z auta věci a šla za ním.

Zůstala jsem stát kus od nich a sledovala jsem je. Musela jsem se zasmát, když jsem viděla Amy, jak dává Noahovi facku. Na tento den jsem čekala snad celý život.

Emily