Love me, please [book 1]

14.

Ráno jsem se probudila asi v osm hodin ráno. Sedla jsem si na posteli a porozhlédla jsem se po pokoji. Závěsy byly zatažené, takže do mého pokoje nepronikaly sluneční paprsky. Zvedla jsem se a podívala jsem se na mobil. Nevím proč, ale měla jsem strašné nutkání zavolat Amy, protože jsem měla špatný pocit. Po chvilce přemýšlení jsem nakonec její číslo vytočila.

,,Ahoj, co potřebuješ?" zeptala se mě Amy hned po tom, co zvedla telefon. Protočila jsem očima a potom jsem jí řekla:

,,To musím něco potřebovat? Jen jsem ti chtěla zavolat. Nevím proč, ale mám pocit, že se něco stalo," odpověděla jsem ji na otázku. Na druhé straně se ozvalo povzdychnutí. 

,,Ano, tvoje intuice tě opět nezklamala," odpověděla mi na otázku. Já jsem to věděla. 

,,Nemám za tebou přijet?" zeptala jsem se jí. Je to asi jediná věc, kterou momentálně teď můžu udělat. 

,,Jo, přijeď. Udělám kafe," řekla mi. Usmála jsem se a už jsem mířila ke skříni, abych se převlékla.

,,Dobře. Já koupím čoko donuty," oznámila jsem ji a potom jsem zavěsila. Ze skříně jsem vytáhla černé spodní prádlo, džíny a bílé tričko s docela velkým výstřihem. Učesala jsem si vlasy a vydala jsem se dolů. 

Mamka asi nebyla doma, protože nehrálo rádio jako každý den. Moje mamka je totiž takový veselý a optimistický člověk, takže opak mě. Já jsem realistka. Možná proto jsem ještě nepodlehla kouzlu Logana Fletchera. Hned jsem šla do předsíně, kde jsem měla položenou kabelku. Ještě jsem se obula do černých VANSek a oblékla jsem si kabát. Samozřejmě jsem nezapomněla na klíče od auta. Vyšla jsem ven a zamkla jsem. Odemkla jsem si auto, do kterého jsem si po chvilce sedla. Zapnula jsem rádio, ze kterého okamžitě začala hrát písnička od Demi Lovato, Cool For The Summer. Hned jsem si začala pobrukovat melodii písničky. 

Vyjela jsem z parkoviště a zamířila jsem do prvního Starbucksu, který jsem měla v cestě. 

Po několika minutách jsem konečně parkovala před domem, ve kterém bydlela. Když jsem dorazila ke dveřím bytu, hned jsem zazvonila a čekala jsem, až mi Amy otevře. To se také po chvilce stalo. Amy měla na tváři smutný výraz. 

,,Co se děje? Justin tě podvedl?" zeptala jsem se na první věc, která mě napadla. Vešla jsem do bytu a pozorovala jsem Amy, která nad mojí otázkou protočila očima. 

,,Ne, nepovedl," odpověděla mi.

,,Tak, co se stalo?" zeptala jsem se. Došly jsme do kuchyně a já jsem si sedla ke stolu.

,,Justin musel povinně odjet do L. A.," odpověděla mi.

,,Jak povinně?" zatvářila jsem se nechápavě.

,,Jeho táta mu dal, v uvozovkách, narozeninový dárek, který ho má v
L. A. připravit na přijímačky na fakultu," vysvětlila mi.

,,Tak, to je síla. Na jak dlouho tam je?" zeptala jsem se znova. 

,,Na měsíc a půl," odpověděla mi šeptem. Bylo mi ji strašně moc líto. Proto jsem se zvedla ze židle a zamířila jsem k ní. Když jsem byla u ní, tak jsem ji pevně objala.

,,Neboj se, rychle to uteče," začala jsem ji uklidňovat. Ona jenom přikývla a objetí mi opětovala.

_____________________

Večer

Od Amy jsem se vrátila až večer. Bylo asi půl osmé, když jsem parkovala před našim domem. Vyšla jsem z auta a potom jsem zamkla. 

,,Emily?" ozval se za mnou Loganův hlas. Počkat! Loganův? Otočila jsem se na něj a zamračila jsem se. 

,,Co tady děláš?" zeptala jsem se ho. On ke mně mezitím došel a potom mi odpověděl: 

,,Přišel jsem se tě zeptat na Amy. Mám to vlastně tak trochu za úkol," řekl a usmál se. 

,,To jsi se mohl jít podívat za Amy, ne?" zeptala jsem se ho pobaveně a zasmála jsem se. Dala jsem si ruce do kapes kabátu a pozorovala jsem Logana, který se začal hodně usmívat. Sakra, já s ním flirtuju. A vůbec mi to nevadí. 

,,To mohl, ale myslel jsem si, že když půjdu za tebou, zabiju dvě mouchy jednou ranou," řekl mi. Podívala jsem se na něj a zasmála jsem se. 

,,Tak to jo. Amy je v pohodě, i když jí trápí to, že tu s ní Justin není," řekla jsem a změnila jsem výraz obličeje na vážný. 

,,Já jí chápu. Kdyby táta mé holky řekl, že musí hned odjet někam pryč," řekl a pozoroval mě. 

,,Jo, asi bych z toho taky neměla radost," řekla jsem a svůj pohled jsem sklonila do země. Najednou jsem se cítila tak nějak... nesměle.  ,,No, půjdu domů. Měj se," rozloučila jsem se s ním. Chtěla jsem se otočit k východu, jenže on mě chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě. Políbil mě na tvář. 

,,Dobrou noc," zašeptal mi do ucha. Potom se otočil k odchodu a mě tam nechal překvapeně stát.