Love me, please [book 1]

2.

,,Teda ty jsi mu dala," zasmála jsem se, když se Amy objevila u mě. Nevím proč měla tolik naspěch. Dosáhla toho, čeho chtěla. Noahovi dala slušné kopačky. Myslím, že na to jentak nezapomene.

,,Kam letíš?" zeptala jsem se nakonec. Ona mi ale neodpověděla. Protočila jsem očima a následovala jsem ji. Došly jsme na záchody. Na zemi seděla nějaká černovlasá holka. Hlavu měla v dlaních a potichu vzlykala. Najednou nadzvedla hlavu a podívala se na nás. Nebyl to moc hezký pohled. 

,,Jdete si do mě ještě kopnout?" zeptala se nás a začala nahlas vzlykat. Nechápavě jsem se podívala na Amy. Ta se zhluboka nadechla. 

,,Nejdeme. Já jsem se chtěla jenom ujistit, jestli jsi v pohodě," odpověděla ji.

,,Tak to vidíš, nejsem. Nevěděla jsem, že je to takový hajzl. Promiň mi to, Amy, že jsem se s ním vyspala, ale on mi říkal, že jste se rozešli a že mu přijdu jako fajn holka. A on," rozbrečela se na novo. Amy šla k ní. Já jsem stála na místě a všechno mi začalo docházet. To je ta holka, s kterou Noah podvedl Amy. 

,,No tak, nebreč. Ten idiot ti za to nestojí," řekla ji. 

,,Promiň, že jsem ti zkazila vztah," řekla. Oh, jak dojemný.

,,No, vlastně," chtěla říct Amy, jenže jsem ji přerušila

,,Ale prosimtě. V tu dobu, co jsi spala s Noahem, měla jiné starosti," řekla jsem ji s úšklebkem. Amy se na mě podívala vražedným pohledem. Mě to rozesmálo. 

,,Jak se vlastně jmenuješ?" zeptala se Amy, aby rychle změnila téma. 

,,Mia" odpověděla ji černovláska.

,,Mia? To je hezký jméno. Jsem Emily" usmála jsem se na ni. Amy se ji také představila, jenže potom zazvonilo a tak jsme musely jít. Domluvily jsme se s Miou, že se setkáme v jídelně. 

,,Tak a jde se na to," řekla jsem Amy a obě jsme se zhluboka nadechly. 

Šly jsme do třídy. Byla jsem hodně nadšená, že se vrátím do toho stereotypu. Tím myslím, učení, úkoly, učení, a tak pořád dokola. Ještě k tomu nás letos čekají maturity, takže to bude super. Už teď mi můj otec volá každý den, aby mi pořád dokola opakoval, jak je postup na vysokou školu důležitý a podobné řeči. On mi vlastně poslední dobou nic jiného neříká. 

,,Nazdar, dámy," pozdravil nás Brooklyn, náš spolužák.

,,Nazdar, idiote," pozdravila jsem ho. Všimla jsem si, jak Amy protočila očima. Ušklíbla jsem se a následovala jsem ji do předposlední lavice. S Amy jsme sedívaly takhle vzadu. Obě jsme nestály o velkou pozornost učitelů.

,,Doufám, že jste si prázdniny užili, ale doufám, že jste se z nich už probrali a budete pilně se pilně věnovat učení. Nezapomeňte, že tento rok je pro vás velice důležitý," řekla nám profesorka hned po tom, co vešla do třídy. Začala jsem přemýšlet nad tím, jestli se po večerech nevolá s mým tátou. Mají úplně stejný kecy. 

Profesorka chtěla už začít, jenže se najednou ozvalo klepání na dveře. 

,,Dále," řekla profesorka. Ve dveřích se objevil ředitel. Všichni jsme si samozřejmě museli stoupnout. 

,,Dobrý den, posaďte se," usmál se. Všichni jsme si sedli a čekali jsme, až ředitel začne trapnou řeč, která se bude podobat tomu, co nám říkala profesorka.

,,Chci vás opět přivítat zpátky ve škole a popřát vám hodně štěstí do nového školního roku," řekl. Páni, možná jsem mu křivdila a on bude jediná osoba, která nám nebude pořád říkat, jak je pro nás tento rok důležitý.