Love me, please [book 1]

12.

,,Počkáš tady a nebo chceš jít taky?" zeptal se mě Logan, když zaparkoval v centru města. 

,,Já nevím, nebude to divný, kdybych šla?" zeptala jsem se ho. On se zasmál a zakroutil hlavou. 

,,Ne, nebude to divný. Jsi prostě moje kamarádka," řekl a prohlédl si mě. ,,Teda, ehm, sexy kamarádka, kterou jenom odvážím domů," řekl a oblízl si rty. Koukala sem se na něho pohledem: "Děláš si srandu?" On ten pohled ale ignoroval a místo toho se na mě usmíval jako idiot. Protočila jsem očima, ale usmála jsem se. Nevím, co se to se mnou děje, ale v jeho přítomnosti se cítím uvolněně. Asi bych se sebou měla něco dělat. 

,,Takže, jdeš se mnou nebo ne?" zeptal se mě. 

,,Jak dlouho bychom tam byli?" zeptala jsem se ho. 

„Asi 20 minut" odpověděl mi.

„To je dobrý, zůstanu v autě" zasmál se a přikývl na souhlas.

,,Dobře. Tak za chvilku jsem tady," mrkl na mě a vylezl z auta. Koukala jsem se na něj, jak kráčí k jedné velké budově. Ještě se na mě otočil a usmál se na mě. Já jsem mu úsměv opětovala. Sakra, až přijedu domů, tak si budu muset dát studenou sprchu. 

Podívala jsem z okýnka. Venku bylo zataženo a vypadalo to, že začne znova pršet. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že právě teď sedím v autě Logana Fletchera a čekám tu na něj, až přijde a odveze mě domů. Ještě před týdnem bych řekla, že se nikdy taková blbost nestane a najednou sedím v jeho autě. To ještě k tomu nepočítám to, jak jsme si to před pár dny málem rozdali. 

,,Tak jsem tady," řekl najednou hlas vedle mě. Logan nastoupil do auta a zavřel dveře. 

,,Nejsi tady nějak brzo? Říkal jsi, že ti to bude trvat asi dvacet minut?" zeptala jsem se ho pobaveně. 

,,Řekl jsem tátovi, že strašně moc pospíchám, takže on si pospíšil také," zasmál se. Pozorovala jsem ho. Vypadal tak roztomile, když se smál.

,,Proč mě pozoruješ?" zeptal se mě najednou. Rychle jsem od něho odvrátila pohled. 

,,Já tě nepozoruju a teď by jsi mohl konečně nastartovat. Musím domů," řekla jsem podrážděně. On se na mě celou dobu koukal a usmíval se. Potom se otočil a auto nastartoval. Oddychla jsem si, že za pár okamžiků budu doma. 

Logan vyjel z parkoviště  a jel směrem k našemu domu. Celou dobu bylo v autě ticho. Najednou jsem na svém stehně ucítila dotyk. Loganův dotyk. 

,,Co to děláš?" zeptala jsem se ho. 

,,Promiň, to je zvyk," omluvil se mi, ale ruku z mého stehna nedal. 

,,Logan, dej tu ruku dolů," řekla jsem mu varovně. On se jenom ušklíbl a stehno mi stiskl. Přivřela jsem oči. Ani nevím proč, prostě jsem to udělala. Ruka za chvíli z mého stehna opravdu zmizela. 

,,Není o čem se bavit," řekla jsem a už jsem odpočítávala sekundy, kdy zastavíme před domem. 

,,Není? Děláš si srandu? Málem jsme se spolu vyspali," řekl. Před námi se objevil můj dům a já jsem si oddychla. Logan zastavil. Otočila jsem se na něj a řekla mu: 

,,Ano, Logane, málem. Ale nestalo se to, takže nic nemusíme řešit," řekla jsem. On zakroutil hlavou a chytil mě za ruku. 

,,Ty to necítíš? Necítíš to, že mezi námi přeskočila jiskra?" zeptal se. Nevím proč, ale prostě mě to rozesmálo. Nechápavě se na mě koukal. 

,,Čemu se směješ?" zeptal se mě. 

,,Já jenom, nikdy bych neřekla, že něco takového od tebe uslyším," řekla jsem se smíchem. Smála byh se dál, kdyby mě nezastavily Loganovy rty. Začal s nimi pohybovat a já jsem začala spolupracovat. Když jsem si po chvilce uvědomila, co dělám, odstrčila jsem ho od sebe. 

,,J-já...ahoj," řekla jsem. Rychle jsem si vzala tašku a vystoupila jsem z jeho auta. 

Všechno se to do sebe strašně moc zamotává. Vím, že Logana nemiluju, ale něco mě k němu prostě táhne. 

Vešla jsem do domu a hned jsem zamířila k sobě do pokoje. Potřebuji koupel. Dlouho koupel a plno pěny.