Love me, please [book 1]

10.

,,Ahoj, zlato," pozdravila mě mamka, která se právě vrátila domů z práce. Když si všimla mého nepřítomného výrazu, zakroutila hlavou, položila tašky s nákupem na zem a přešla ke mně. 

Od doby, co odešel Logan jsem se nehnula z místa. Seděla jsem na gauči a koukala jsem se na jedno místo. Přemýšlela jsem nad vším, co se dnes stalo. Já jsem opravdu vyjela po Loganovi a překvapivě se mi to líbilo. Ano, přiznávám, Logan Fletcher líbá naprosto úžasně a já, Emily Carterová to přiznávám, i když ho nenávidím. Nebo se moje city k němu změnily? Ne, určitě ne. Pořád je to arogantní idiot. 

,,Haló, Em. Vnímej mě," zasmála se. Já jsem se na ní podívala a pokusila jsem se o úsměv. 

,,Ahoj, mami," pozdravila jsem ji. Sedla si vedle mě a pozorovala mě, jako bych byla nějaká laboratorní myš. 

,,Co se děje?" zeptala se mě. Přemýšlela jsem nad tím, jestli se ji mám svěřit. Mám se jí svěřit s tím, že nemám jasno ve svých citech? 

,,Vlastně nic. Jsem jenom nějaká unavená," řekla jsem ji a opřela jsem se o její rameno. 

S mamkou jsme spolu měly dobrý vztah. Hádaly jsme se minimálně a spíše jsme byly kamarádky. Nejlepší kamarádky, musím dodat. Jenže, některý věci jsem ji neříkala. Například to s Lukem nevěděla. Když se mě ptala, co mi je, odpovídala jsem ji, že jsem měla pouze špatný den a nebo jsem měla problémy s učením. Ona si uvědomila, že o tom nechci mluvit a tak mě nechala. 

,,Dobře. Jdu uvařit večeři. Co by jsi řekla na čínský nudle s mojí speciální masovou směsí?" zeptala se mě se šibalským úsměvem. Musela jsem se tomu zasmát, protože mamka s tím výrazem vypadá strašně vtipně. 

,,Zní to úžasně," zasmála jsem se. Ona se ušklíbla a stoupla si. 

,,Dobře. Takže, já jdu do kuchyně vařit a ty si zatím udělej úkoly a převlíkni se z té uniformy. Přece v ní nebudeš celý večer," řekla, vzala si tašky a vydala se do kuchyně. 

Zvedla jsem se a šla jsem do pokoje. Máma má pravdu, nemůžu přeci chodit po baráku v uniformě. Vyšla jsem schody do patra a potom jsem vešla do pokoje. Hned jsem ze sebe začala svlékat oblečení. Mezitím, co jsem ze sebe svlékala věci, jsem přešla ke skříni, z které jsem vyndala šedé, vytáhle tílko a krátké černé šortky. Když jsem byla převléknutá, sedla jsem si k psacímu stolu. Zapnula jsem notebook a podívala jsem se na Facebook. Ano, učím se. Hned jsem napsala zprávu Amy. 

Emily Carter: Udělala jsem strašnou kravinu! 

Napsala jsem ji a čekala jsem na odpověď, která přišla vzápětí. 

Amy Wilson: Co jsi prosímtě udělala?

Zeptala se mě a já jsem ji odpověděla.

Emily Carter: Já nevím. Prostě mě Logan doprovodil a potom... Nechala jsem se unést. Chvíli jsem se líbali, najednou jsme seděli na gauči a pořád jsme se líbali a potom... Uvědomila jsem si, že dělám chybu a tak jsem mu dala facku.

Vysvětlila jsem ji, jak se všechno stalo. Uměla jsem si představit, jak se Amy směje a říká, já jsem to říkala. 

 Amy Wilson: A jaký to bylo?

Zeptala se mě. Popravdě mě tou otázkou zaskočila. Nevěděla jsem totiž, co ji na to mám odpovědět. Najednou jsem měla pocit, že musím tuhle konverzaci rychle ukončit. 

Emily Carter: Musím si napsat úkoly. Zítra ve škole.

Napsala jsem ji. Chtěla jsem se hned odhlásit, jenže se mi otevřelo nové okénko chatu. Psal mi Logan. Zhluboka jsem se nadechla a přečetla jsem si zprávu.