Love me, please [book 1]

11.

O několik dní později

,,Wilsonová, jsi normální? Víš, kolik je hodin?" zeptala jsem se nevěřícně Amy, která mi právě volala. Dodávám, že bylo něco kolem páté hodiny ráno. Amy se na druhém konci zasmála a já jsem měla co dělat, abych nechala oči otevřené.

,,Promiň, ale víš, co je dneska za den?" zeptala se mě.

,,Čtvrtek? 18. září?" zeptala jsem se ji ironicky.

,,To taky, ale dneska má Justin narozeniny," řekla mi. Protočila jsem očima a zakroutila jsem hlavou. Kvůli tomu mě budí.

,,A co já s tím? Mám ti pomoct upéct dort?" zeptala jsem se ji a nezapomněla jsem do otázky přidat dávku ironie.

,,Oh, děkuji ti za nabídku. Ještě se o tom dortu dohodneme ve škole, zatím," řekla mi a hned zavěsila. Ta holka je neuvěřitelná. Až ji dneska potkám, uvidí, čeho jsem schopná. 

Promnula jsem si oči a sedla jsem si na posteli, protože jsem věděla, že už neusnu. Moje myšlenky se jako poslední dobou každý den, zatoulaly k Loganovi. Každý den pořád přemýšlím nad jeho slovy. Zatím to byla jenom slova, protože se mnou Logan poslední dobou vůbec nemluvil. Vždy mě jenom pozdravil a potom mě naprosto ignoroval. Jakobych nebyla. Jakoby ty slova, co mi tu řekl, zanikly v dálce. 

Zakroutila jsem hlavou. Nemám chuť nad tím přemýšlet. Neřekla jsem o tom ani Amy, protože ta by se v tom opět zbytečně rýpala a to já prostě nechci. 

Zvedla jsem se z postele a zamířila jsem do koupelny. Potřebovala jsem ranní sprchu. 

___________

Odpoledne

,,Nechápu, jak jsem ti na to mohla kývnout," řekla jsem a přitom jsem míchala nějaký krém. Byl myslím čokoládový.

,,Kývla jsi mi na to asi proto, že jsem tvoje nejlepší kamarádka a doma by jsi se nudila," zasmála jsem se. Protočila jsem očima a konečně jsem položila vařečku, kterým jsem celou dobu míchala ten debilní krém. Amy mezitím vyndala korpus z trouby a potom jsme se vrhly na zdobení.

,,Kolik je hodin?" zeptala se mě po nějaké době Amy. Podívala jsem se na hodinky.

,,Bude sedm," odpověděla jsem ji. 

,,Nerada to dělám, ale budu tě muset vyhodit," řekla. Zasmála jsem se a zvedla jsem se od stolu.

,,Je mi to jasný. Nebudu vás rušit, hrdličky," smála jsem se. Vzala jsem si do ruky kabát a tašku.

,,Moc ti děkuji. Máš to u mě," poděkovala mi a následně mě objala. 

,,To si teda piš, že to mám u tebe," mrkla jsem na ni a potom jsem odešla.

Vyšla jsem ven a stalo se to, co jsem nechtěla aby se stalo. Začalo pršet. Povzdychla jsem si a začala jsem si v duchu nadávat, že jsem dneska nejela autem a nebo že jsem si aspoň nevzala deštník. Rychlým krokem jsem se vydala k autobusový zastávce, která je bohužel od Amyina bytu vzdálená asi půl hodiny.

Šla jsem po chodníku a doslova jsem cítila, jak mi déšť prosakuje přes školní uniformu až na kůži. Závistivě jsem pozorovala ženu, která šla a měla deštník. Najednou vedle chodníku zastavilo auto. Byl to černý Range Rover a to znamenalo jedno. 

,,Nechceš svést?" zeptal se mě Logan, hned po tom, co se otevřelo okénko u spolujezdce. Podívala jsem se na něj. Na tváři měl vřelý úsměv. Vlasy měl jako vždy rozcuchané a na tváři měl strniště. 

,,Ehm, ani ne, kousek odtud je autobusová zastávka. Takže děkuji za nabídku, ale ...," chtěla jsem se z toho vymluvit, jenže on mě zastavil. 

,,No tak, Emily. Odvezu tě," řekl mi. Zamyslela jsem se a nakonec jsem přikývla. Je pravda, že když pojedu s Loganem, bude to lepší než abych jela autobusem. 

,,Dobře," řekla jsem a otevřela jsem si dveře. Vlezla jsem do auta a připásala jsem se. Logan si mě prohlížel a jeho pohled byl zaměřen na můj hrudník. Podívala jsem se na něj tedy taky. Nedivím se, že se koukal, protože mi přes bílou košili prosvítala černá podprsenka. 

,,Logane, mohl by jsi se mi koukat do očí?" zeptala jsem se ho. On se pousmál a svůj pohled zvedl ke mně. 

,,Promiň," omluvil se mi. ,,Nebude ti vadit, když se ještě někde stavím? Potřebuji ještě něco zařídit u táty," zeptal se mě. 

„Ne to je v pohodě" usmála jsem se. On mi úsměv oplatil a nastartoval.