12. Neměl bys to dělat

810 72 9
                                    

,,I know that you are the one for me.

I feel so close to you,

hug me and you will discover,

that with just one kiss, you will never leave...." dozpíváme zatímco já se usmívám na Nialla stejně, jako on na mě, a poté stočíme pohledy na naše manažery, kteří začnou tleskat. 

,,Ano, to je skvělé. Fanoušci z toho budou nadšený." řekne nadšeně Rachel, zatímco Niallův manažer přikyvuje.

,,Přesně. To se bude prodávat samo. Takže já jdu poslat tu nahrávku co jsem teď natočil tomu režisérovi, aby mohl začít pracovat a asi za deset minut sem dorazí Sam a začnete nahrávat. My už musíme jít." vysvětlí, a poté co se s nimi rozloučíme, tak odjedou.

,,Schválili to." řekne nadšeně Niall když oni tedy zmizí ze studia a stoupnou si odkládajíc kytaru. 

,,Já vím." souhlasím a nadšeně mu skočím kolem krku. Rachel mi nikdy nekecala moc do toho jakou hudbu dělám, ale  přeci jen manažera od Nialla tak dobře neznám. Takže mám radost, že to prošlo a nadšeně Nialla objímám kolem krku zatímco on své ruce má obmotané kolem mého pasu. Chvilku tady jen tak stojíme, a já vde jehopříjemnou vůní, ptom mi však dojde, že tady stojíme o něco déle než je běžné. 

,,Ehh promiň." odtáhnu se  od něj, omluvně mu kouakjíc do očí.

,,Já neřekl, že  máš přestat." pokrčí s úšklebkem rameny, načež se trochu zasměju a opět si sednu na sedačku. On se usadí vedle mě. 

,,Ten Sam, se kterým budeme nahrávat je od tebe ?" zajímá se.

,,Jojo, dělali jsme spolu zatím všechny moje písničky. Je fakt skvělej a vždycky to je sranda." pousměju se.

,,Hmm, měl bych začít žárlit ?" zajímá se s pozvednutým obočím.

,,Žárlit ?" zeptám se nechápavě.

,,No....máš ho radši než mě ?" dovysvětlí jeho otázku.

,,Ježiš na to se přeci nemusíš snad ptát ne ? Však odpověď je jasná."natočím se úplně čelem k němu a rukou ho pohladím po několika denním strništi.

,,Jasně, že mám radši jeho." sdělím a hned se začnu opravdu nahlas smát jeho výrazu.

,,To nebylo vtipný." namítne, ale je vidět, že mu cukají koutky.

,,To nebyl vitp,ale pravda." pokrčím rameny .

,,Tak pravda jo ?" zeptá se a po mém přikývnutí jeho prst hned zabloudí pod mé šedé tričko a začne mě lechtat.

,,Neee." vykřiknu a snažím se bránit, ale je mi to celkem k ničemu. Donutí mě tím si až úplně lehnout a sám nalehne na mě, ale stále pokračuje.

,,Přes-taň, prosím." směju se a snažím se jeho ruce chytit.

,,Až odvoláš, že ho máš radši než mě." ušklíbne se.

,,To neudělám." dál se svíjím pod jeho tělem a tak tohle utrpení ještě nějakou chvíli pokračuje. Pak ho, ale naštěstí uprosím ke konci. 

,,Znám ho dýl než tebe, je  jasný, že ho mám radši." vysvětlím zatímco z hluboka dýchám, koukajíc mu do očí.

,,Odpouštím ti jenom proto, že to jsi ty, a že to vlastně z části chápu." řekne, taky hluboce oddechujíc, s jeho rty jen kousíček od těch mých. Jen jeden druhému koukáme do očí a tím jak dýcháme, se naše hrudě vždy otřou o sebe. Nemluvě o tom jak jeho oči z
klouzají na mé rty stejně jako ty moje na ty jeho.Zase je tady ta hrozná chuť, potřbera či jak to nazvat, abychom spojili naše rty.

Wrong Direction (N.H.)Kde žijí příběhy. Začni objevovat