Wrong Direction (N.H.)

28. I'm Not Enough

,,No lepší už to nebude." ušklíbnu se na sebe do zrcátka v mém autě, když zastavím u Niallovi vily. Rukou si ještě prohrábnu své vlnité vlasy, stříknu na sebe voňavku a nakonec tedy vystoupím ze svého auta, které následně zabouchnu a zamknou. Ještě si poupravím své obyčejné modré uplé džíny a růžové tričko s dírami na ramenou. Já vím není to nic extra, ale nechtěla jsem zase moc přehánět co se oblečení a líčení týče.

Přejdu k bráně, která hlídá Niallův domov a s rozklepanýma rukama zazvoním na zvonek. Téměř okamžitě se ozve bzučák a já tedy bránu otevřu a vejdu na jeho pozemek.Cestičkou jdu až k jeho domovním dveřím a snažím se působit co nevíc v klidu. Lhala bych však, kdybych řekla, že nejsem nervózní, protože popravdě jsem docela dost. Znám Nialla už docela dlouho a vlastně když opomenu nějaké negativní věci co se mezi námi děli, tak jsem se vždy v jeho přítomnosti cítila více než dobře, ale přesto nejsem tak úplně v klidu. Tohle bude poprvé kdy spolu máme rande, poprvé kdy se scházíme jako něco víc než kamarádi a já se možná i trochu bojím co od toho očekávat a doufám,že to nebude divné. Celkově mi to jak jsme se k sobě chovali doposud vyhovovalo a nechci, aby se to nějak změnilo jenom proto, že tohle je víc než jenom kamarádská schůzka. 

Když už jsem u dveří tak na ně zaťukám. Trvá to jen několik sekund než se dveře otevřou a všechny mé pochyby či nejistoty se v tu chvíli vypaří. Najednou není důvod se ničeho bát, protože je to on. Na sobě mé černé džíny a světle modré košilové tričko a hrozně mu to sluší. Až začínám litovat, že jsem si možná přeci jen nevzala něco lepšího. On si mě však prohlíží se širokým úsměvem, takže je očividně spokojený.

,,Ahoj." s úsměvem ho pozdravím. 

,,Ahoj...ehm ty jsou pro tebe." z poza zad vykouzlí kytici růží a já v údivu otevřu pusu.

,,Ni to jsi nemusel...jsou nádherný, děkuju." kytici si od ně převezmu a přitom ho rovnou jemně obejmu.

,,Nemáš zač, to bylo to nejmenší. Tak pojď dál." pokyne rukou, když se od sebe odtáhneme a já tedy vejdu dovnitř, zouvajíc si boty zatímco on za námi zavře své černé dveře. 

,,Můžete pokračovat rovnou do kuchyně, jídlo už je připravené." pronese vážným hlasem až se musím trochu zasmát. To mě však přejde, když vstoupím do kuchyně a uvidím prostřený stůl v jehož středu je dokonce váza s dalšími třemi červenými růžemi a už i talíře, na kterých je nachystané velmi lahodně vypadající jídlo. Nějaký kuřecí plátek s bramborem a zeleninou. Miluju kuřecí maso a on to moc dobře ví. Kromě talířů zde samozřejmě nechybí také dvě sklenice na víno. Přes prosklené velké dveře, které vedou na zahradu, sem dopadají příjemné sluneční paprsky a celkově to vypadá opravdu hezky.

,,Páni ty ses překonal. Je to krásný." pochválím ho.

,,Snažil jsem se." pokrčí s úsměvem rameny a na chvíli se mi zadívá do očí přičemž si odemě převezme růže, které mi dal a přidá je do vázy, k těm zbylým třem. 

,,Nuže slečno, mohu vás doprovodit k vašemu stolu ?" zeptá se galantně a nabídne mi rámě.

,,Bude mi ctí." trochu se zasměju a on on taky, načež se ho tedy chytnu a on mě dovede, ke stolu kde mi odsune židli a já se s poděkováním posadím.

,,Hmm voní to krásně." vydechnu když mě do nosu udeří vůně jídla.

,,Hned se do toho pustíme, ale nejdřív si k tomu musíme nalít to víno." usměje se a začne otevírat víno.

,,Počkej já nebudu, jsem tu autem." zastavím ho. Ještě, že mi to došlo. 

,,Můžeš tady klidně zůstat do zítra." pokrčí se zasmáním rameny, ale zastaví se v otevírání.