Wrong Direction (N.H.)

26. We're Good

,,Řekneš mi na to něco ?" zeptá se po nějaké chvíli kdy je ticho a jen na sebe koukáme. Je vidět, že je stále trochu nervózní. 

,,Já....nevím co." vydechnu upřímně, koukajíc do jeho očí.

,,Opravdu jsem ti nijak nechtěl ublížit. Kdybych věděl jak se věci mají.....kdybych věděl, co ti o mně Hailee nalhala......" povzdechne si a jeho ruka se přesune z té mé k mým vlasům, kde mu zastrčí neposedný pramínek vlasů za ucho, kde jeho ruka zůstane a jemně mě začne hladit po tváři. Musím se lehce posumát a automaticky se více natisknu na jeho ruku. 

,,Nikdy bych ti neublížil." pousměje se na mě i on. V hlavě se mi pořád honí spousta myšlenek a když se konečně chystám opravdu promluvit a něco mu na to říct, tak mě přeruší vyzvánění mého mobilu. Niall ode mě odtáhne svou ruku a já vezmu mobil do ruky.

,,Rachel?" nechápavě koukám na jméno volajícího. Mají tady být nejdřív tak za půl hodiny. 

,,Prosím ?" příjmu hovor.

,,Ahoj Zoe, prosímtě, my jsme nakonec přijeli dřív, abychom měli nějakou časovou rezervu. Takže už jsme dole." oznámí mi.

,,Aha. Tak moment, hned vám zazvoním." oznámím jí načež ona mi poděkuje a hovor ukončíme.

,,Už jsou prý tady." vysvětlím a spolu se zvedneme a jdeme jim zazvonit. Mezitím co na ně čekáme u dveří, na sebe házíme jen takové nenápadné plaché pohledy. Je jasné, že pořád nevíme jak to mezi námi je protože jsem neměla čas Niallovi odpovědět. Naštěstí to netrvá až tak dlouho a James s Rachel jsou tady.

,,No tak co ? Nepozabíjeli jste se ještě ?" usměje se Rachel když jim otevřu dveře a spolu s Jamesem vstoupí do mého bytu.

,,Kupodivu ne." uchechtne se Niall. 

,,No a co tady teda děláte už teď ?" zajímám se.

,,No když jsme o tom tak začali víc přemýšlet, tak nám došlo, že jste se nejspíš ani nezvládli vysprchovat a tak. Tak jsem radši přijeli ještě o něco dřív ať máme radši víc času." vysvětlí James.

,,Jo to vám došlo správně." souhlasně přikývne brunet vedle mě.

,,Ale nejdřív tady je důležitejší otázka. Jak to je mezi váma ? Vyříkali jste si všechno ? Jste v pohodě ?" zeptá se Rachel a nastane chvilkové ticho. Cítím jak oni propalují mě s Niallem pohledem, ale stejně tak cítím jak na mě Niall upírá svůj tázavý pohled. On je v pohodě, nezná můj názor, proto na mě tak kouká. Pravda je, že už asi nejsem ani naštvaná,když vím, že Niall není děkař, tak mě to asi neštve až tolik. Vlastně jsem si za tu dobu co jsme spoutaní tak nějak uvědomila jak moc mi chyběl. Můžu si nalhávat jak moc chci, že ho nemám ráda, nebo možná i že k němu necítím nic víc než jenom ke kamarádovi .... Prostě ho mám ráda nevím co přesně moje city znamenají, ale už s ním nechci být za zle. 

,,Jo jsme v pohodě, všechno jsme si vyříkali."  zvednu svůj pohled ze země na Nialla přičemž se usměju. Jemu se v tu chvíli na obličeji taky začne roztahovat úsměv a jakoby se opět objevila taková jiskra v jeho očích a než se naděju, ocitnu se v jeho obětí. Spokojeně se zde zachumlám i když jen to jenom na chvíli, než se opět odtáhneme.

,,To rádi slyšíme. Tak sem dejte ty ruce." tleskne nadšeně James a z kapsy vytáhne klíč, nejspíš od pout a sundá nám je z rukou.

,,Ahhh." úlevně s Niallem oba vydechneme. Ani si nedovedete představit jak to teď je skvělý pocit. 

,,Co se ti stalo s rukou ?" zajímá se Rachel, když si všimne mé zalepené ruky.

,,No někam jsem šla a Niall zapomněl, že musí jít taky." uchechtnu se.