Wrong Direction (N.H.)

15. Run

Rozlepím oči od sebe, uvděomujíc si, že vlastně stále ležím u Nialla v klíně.

,,Ale dobré ráno." slyším jeho hlas přes hudbu v mých sluchátkách, které si vyndám z uší a posadím se do normální pozice. Neobejde se to bez pár křupnutí.

,,Dobré." uchechtnu se,trochu se protahujíc.

,,Kolik ještě zbývá času ?" zeptám se.

,,Asi hodina do přistání. Mimochodem jsi fakt roztomilá když spíš." odpoví mi a následně se zasměje.

,,Nojo s tím se musíš narodit. Jak dlouho jsi vzhůru ?Měl si mě vzbudit,určitě už se ti blbě sedělo." 

,,Před chvilkou, bylo to v pohodě buď v klidu." pousměje se.

,,Navíc z toho mám moc pěknou fotku." ušklíbne se.

,,To jsi neudělal." vykulím na něj oči.

,,Ale udělal." zasměje se, klikne na něco na mobilu a ukáže mi fotku, na které jsem já jak spím a mám pootevřenou pusu.

,,Neee." křiknu potichu.

,,Vymaž to." řeknu naprosto vážně, ale on se jen směje a mobil se zakroucením hlavy strčí do kapsy.

,,Počkej, tohle ti oplatím." ukážu na něj varovně prstem.

,,Už se nemůžu dočkat." ušklíbne se. Zbytek letu si tak nějak povídáme a ta hodina uteče opravdu rychle. A než se nadějeme tak přistáváme v LA a následně vystupujeme z letadla.

,,Dostala se ven infomrace, že míříme do LA. Je dost pravděpodobné, že tam budou čekat nějací fotografové a možná fanoušci." oznámí nám Rachel když míříme od letadla do budovy letiště.

,,Dobře." přikyvujeme s Niallem a oba si prakticky jednotně nandáme na oči sluneční brýle. V tom Jamesovi zavibruje mobil, na který se hned podívá.

,,Jo prej tam je docela dost fotografů a dokonce i několik fanoušků. Takže vám s Rachel vezmeme kufry a vy se s ochranou dostanete do auta. My pojedeme za váma." oznámí nám a my oba opět přikývneme. Tak a je to tady zase. Vlezeme do budovy. S Niallem jsme přimáčklí k sobě a kolem nás tedy stojí naši dva ochánci. Nevím co znamená dost fotografů, ale doufám, že to zvládnou. Procházíme tedy letištní halou a to už se zde objevuje pár fanoušků, kteří si nás fotí nebo natáčí. My jim jen máváme. No a když se přiblížime k východu z letiště a já spatřím ten hubuk venku, tak se kouknu vystrašeně na Nialla. Sice nevidí mé oči přes sluneční brýle, ale asi pochopí mé starosti a povzbudivě mi stiskne paži a ptoé se tedy vydáme ven. Ozve se křik několika fanoušků, ale především nás oslní blesky fotoaparátů. Naštěstí naše ochranka i přesto, že jsou jen dva, odvedou skvělou práci, takže ikdyž se na nás všichni tlačí, tak nás během chvilky ve zdraví dostanou až do auta a vyjedeme směrem na hotel. 

,,A je to." oddechnu si a sluneční brýle si sundám z očí a dám se je na vršek hlavy.

,,Zvládli jsme to." přikývne Niall, který vytáhne mobil a začne na něco koukat.

,,No to si děláš srandu." řekne naštvaně a já mu věnuji nechápavý pohled. On ke mně otočí obrazovku svého mobilu, na nemž má rozkliklý twitter. Vyjímá se tu fotka nás dvou, jak na Niallovi ležím v letadle, zatímco oba spíme. 

,,Skvěle, člověk fakt nemá žádný soukromí." povzdechnu si a zabořím hlavu do sedačky.

,,Očividně ne. Bože už to zase koluje po internetu" povzdechne si i on.

,,No teď už s tím každopádně nic neuděláme. Příště až budeme na veřejnosti tak se k tobě radši ani nepřiblížím." protočím očima.