13. Alespoň si na mě vzpomeneš

824 72 8
                                    

Ráno mě vzbudí budík v devět hodin. Dneska mě čeká návštěva dětí v dětském domově, na který pravidelně přispívám. Vlastně se nejedná jen o jediný dětský domov. Je to takové dalo by se říct sdružení, které vlastní několik dětských domovů a já se snažím to nějak spravedlivě střídat, abych mohla navštívit všechny. Nikdo mě nenutí je navštěvovat, ale já to tak chci a snažím se tam alespoň dvakrát do roka chodit. Většinou na vánoce a pak nějak v tomhle letním období. Zkrátka jak mi to výjde. A jelikož jsme včera konečně donahráli celé moje nové album, dnešek mám volný, až na odpolední focení a můžu tam jít. Vylezu tedy z postele, vykonám ranní hygienu, obleču si dlouhou modro červeno černou kostkovanou košili, která mi sahá až ke kolenům a jsou to spíše takové šaty, lehce se nalíčím a vydám se do své kuchyně na snídani. Udělám si kafe a připravím lupínky s mlékem a usadím sr ke stolu, když mi akorát začne zvonit mobil. Niall. Co mi chce takhle po ránu ? 

,,Ahoj." pozdravím ho s úsměvem, když vidohovor příjmu a opřu si mobil o skleničku se svíčkou. On se očividně ve videochoverch výžívá, ale ne, že by mi to vadilo. Také u toho ty lidi radši vidím. Navíc vidět jeho jak ráno mezi bez trička v posteli ještě s trochu rozcuchanými vlasy.... Tenhle pohled md neomrzí.

,,Ahoj, co potřebuješ ?" zajímám se upíjejíc svého kafe.

,,Vlastně jsem se chtěl zeptat co dneska děláš ? Včera ses nezmínila, že máš nějaký plána a já mám dnes taky volno, tak mě napadlo jestli něco nepodnikneme ?" navrhne a já se  musím pousmát.

,,Možná mi to nebdueš věřit, ale docela bych i ráda, jenže už mám nějaký plán." vysvětlím. 

,,Aha a co máš v plánu ?" zní trochu smutně, ale nakonec se zajímá.

,,Jedu do jednoho dětskýho domova."

,,Fakt ? Jaktože se o tom Rachel nezmínila ? Teď koukám do těch našich rozvrhů co nám udělali a ty to tam ani nemáš, až od čtyř focení. Proto jsem myslel, že teď nemáš žádnej plán." vysvětlí.

,,Jo tam to není, protože jsem se tak rozhodla sama včera večer. Došlo mi, že dnes mám dopoledne volno a tak jsem se rozhodla je navštívit. Rachel jsem o tom dala vědět až včera večer, stejně jako tomu dětskému domovu." pousměju se.

,,Páni tak to je hodně hezký. No a......vadilo by ti, kdybych se k tobě přidal ?" zeptá se a mě tím docela překvapí. 

,,J-jasně, že nevadilo a děti by určitě měli radost." usměju se.

,,Tak domluveno. A na kolikátou tam chceš být ? Já teď vstal, ale nachystat se mi netrvá dlouho. Však víš, jsem krásnej od přírody." ušklíbne se a já se musím zasmát. Zároveň se mi však zatajuje dech nad tím jak se mu napnou svaly na paži, když si prohrabává vlasy.

,,No chtěla bych tam být nejdýl tak za hodinu a půl, ale ještě se chci stavit jim něco nakoupit. Však víš, nějaký hračky nebo oblečení. Nemusí toho bejt nějak přehnaně, ale alespoň něco. A odpoledne mám to focení na album, takže to už pak nemůžu."  vysvětlím.

,,Dobře....." začne a koukne na hodiny na svém zápěstí na čas.

,,Tak co kdybch tě tak za třičtvrtě hodiny vyzvedl? Pojedeme něco koupit a pak tedy tam ?" navrhne když si v hlavě propočítá za jak dlouho je schopný vyrazit a jak dlouho mu to ke mně trvá. 

,,Dobře, tak se těším." usměju se spokojeně.

,,Já taky, tak se zatím měj." mrkne na mě, a poté hovor ukončí. Na mém obličeji stále zůstává spokojený úsměv. Když tam sebou budu mít ještě Nialla bude to fakt super, navíc ty děti snad budou mít opravdu radost. 

Wrong Direction (N.H.)Kde žijí příběhy. Začni objevovat